Gastroenteritida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gastroenteritida
Viry způsobující gastroenteritidu: A = rotavirus, B = adenovirus, C = norovirus a D = astrovirus. Částice virů jsou zobrazeny při stejném optickém zvětšení, aby bylo možno porovnat jejich velikost.
Viry způsobující gastroenteritidu: A = rotavirus, B = adenovirus, C = norovirus a D = astrovirus. Částice virů jsou zobrazeny při stejném optickém zvětšení, aby bylo možno porovnat jejich velikost.
Základní údaje

Gastroenteritida je onemocnění charakterizované zánětem („-itida“) trávicí soustavy postihujícím jak žaludek („gaster, ventriculus“-), tak tenké střevo („intestinum tenue“-) a způsobujícím v konečném důsledku kombinaci průjmu, zvracení, křečí a bolestí břicha.[1] Pro gastroenteritidu se rovněž používá název žaludeční viróza. Ačkoli toto onemocnění nemá žádnou spojitost s chřipkou, bývá označováno také jako žaludeční chřipka a střevní chřipka.

V celosvětovém měřítku je většina případů onemocnění dětí způsobena rotavirem.[2] U dospělých bývá běžnější příčinou norovirus[3] a bakterie rodu Campylobacter[4]. Méně obvyklými příčinami jsou infekce vyvolané jinými bakteriemi (či jejich toxiny) a parazity. K přenosu může dojít i v důsledku konzumace nesprávně připraveného jídla či kontaminované vody nebo prostřednictvím blízkého kontaktu s nakaženými osobami.

Základem léčby je adekvátní hydratace. U mírných až středně těžkých případů onemocnění toho lze obvykle dosáhnout prostřednictvím podávání orálního rehydratačního roztoku. U závažnějších případů může být zapotřebí aplikace nitrožilního roztoku. Gastroenteritida postihuje především děti a osoby žijící v rozvojových zemích.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Výraz „gastroenteritida“ byl poprvé použit v roce 1825.[5] Předtím bylo onemocnění přesněji označováno mimo jiné jako tyfová horečka nebo „cholera morbus“ či obecněji jako „svírání vnitřností“, „přesycení“, „kolika“ nebo „střevní potíže“ – a našli bychom celou řadu dalších zastaralých označení akutního průjmu.[6] Gastroenteritida je spojována i s mnoha hovorovými názvy, mimo jiné „Montezumova pomsta“, „dillíské potíže“ (Delhi belly), „la turista“ nebo „úprk k zadním dveřím“ (česky také běhavka).[7]

Symptomy a příznaky[editovat | editovat zdroj]

Typ 7 na Bristolské škále typů stolice indikuje průjem.

Gastroenteritidu většinou doprovází jak průjem, tak zvracení,[8] méně často pak jen jedno či druhé.[1] Mohou se rovněž objevit křeče v břišní oblasti.[1] Příznaky a symptomy se obvykle projevují do 12–72 hodin po přenosu původců infekce.[9] Je-li onemocnění způsobeno virem, obvykle odezní do jednoho týdne.[8] Někteří viroví původci onemocnění mohou být také příčinou horečky, únavy, bolestí hlavy a bolestí svalů.[8] Pokud je stolice krvavá, virový původ [8] je mnohem méně pravděpodobný než bakteriální.[10] Některé bakteriální infekce mohou být provázeny prudkou bolestí břicha a mohou trvat až několik týdnů.[10]

Děti nakažené rotavirem se z nemoci zcela zotaví obvykle do tří až osmi dnů.[11] V chudých zemích je však léčba závažných infekcí často nedostupná a přetrvávající průjem je tak obvyklým jevem.[12] Běžnou komplikací doprovázející průjem je dehydratace.[13] U dítěte trpícího závažným stupněm dehydratace může dojít k prodloužení času kapilárního návratu, snížení pružnosti pokožky a abnormálnímu dýchání.[14] Pro oblasti se špatnou hygienou a podvýživou jsou typické opakované infekce,[9] které v konečném důsledku mohou vést k zakrnělému vzrůstu a dlouhodobému zpoždění kognitivního vývoje.[7]

U 1 % osob, které prodělaly infekci zapříčiněnou bakteriemi rodu Campylobacter, se posléze projeví reaktivní artritida, u 0,1 % nakažených pak Guillainův–Barrého syndrom.[10] V důsledku nákazy bakteriemi Escherichia coli nebo bakteriemi rodu Shigella, produkujícími Shiga toxin, se může objevit hemolyticko-uremický syndrom (HUS) a v konečném důsledku vést až ke sníženému počtu krevních destiček, špatné funkci ledvin a sníženému počtu červených krvinek (v důsledku jejich rozpadu).[15] U dětí se HUS rozvine mnohem častěji než u dospělých.[7] Některé virové infekce mohou způsobit benigní dětské záchvaty.[1]

Příčina[editovat | editovat zdroj]

Hlavními příčinami gastroenteritidy jsou především viry (zejména rotavirus), bakterie Escherichia coli a bakterie rodu Campylobacter.[9][16] Existuje však i mnoho jiných činitelů infekčního rázu, které mohou toto onemocnění způsobit.[7] S neinfekčními příčinami se sice příležitostně setkáváme, jsou ale méně pravděpodobné než příčiny virového či bakteriálního původu.[1] Riziko nákazy je vyšší u dětí, a to z důvodu nedostatečné imunity a relativně špatné hygieny.[1]

Virový původ[editovat | editovat zdroj]

K virům, o kterých je známo, že gastroenteritidu způsobují, patří rotavirus, norovirus, adenovirus a astrovirus.[8][17] Rotavirus je nejběžnější příčinou gastroenteritidy u dětí[16] a frekvence jeho výskytu je přibližně stejná v rozvinutých i rozvojových zemích.[11] Viry stojí za přibližně 70 % dětských infekčních průjmů.[18] Díky získané imunitě je rotavirus u dospělých méně běžnou příčinou nemoci.[19]

V Americe je norovirus hlavní příčinou gastroenteritidy u dospělých, kde způsobuje více než 90 % případů nemoci.[8] Tyto lokální epidemie se typicky objevují u skupin lidí, kteří tráví čas ve vzájemné těsné fyzické blízkosti, například na výletních plavbách zámořských lodí,[8] v nemocnicích či v restauracích.[1] Lidé mohou zůstat nositeli infekce i po odeznění průjmu.[8] U dětí je norovirus původcem přibližně 10 % onemocnění.[1]

Bakteriální původ[editovat | editovat zdroj]

Sérotyp Salmonella enterica Typhimurium (ATCC 14028) pohledem mikroskopu při 1000násobném zvětšení a po Gramově barvení.

V rozvojových zemích je hlavní příčinou bakteriální gastroenteritidy bakterie Campylobacter jejuni, přičemž polovina těchto případů je vyvolána kontaktem s drůbeží.[10] U dětí jsou bakterie příčinou nemoci v asi 15 % případů; mezi nejběžnější původce patří bakterie Escherichia coli a bakterie rodu Salmonella,Shigella a Campylobacter.[18] Pokud jsou potraviny kontaminovány bakteriemi a pak po několik hodin uchovávány při pokojové teplotě, bakterie se rozmnoží a zvýší se tak riziko nákazy těch, kteří kontaminované potraviny zkonzumují.[7] K potravinám běžně spojovaným s onemocněním patří mimo jiné syrové nebo nedovařené maso, kuřecí maso, plody moře a vejce, syrové klíčky a výhonky, nepasterované mléko, měkké sýry a ovocné a zeleninové šťávy.[20] V rozvojových zemích, zvláště v subsaharské Africe a v Asii, je běžnou příčinou gastroenteritidy cholera. Tato infekce se obvykle přenáší kontaminovanou vodou či potravinami.[21]

Velmi častou příčinou průjmů, vyskytující se zejména u starších osob, je toxigenní bakterie Clostridioides difficile.[7] Děti mohou tyto bakterie přenášet, aniž by se u nich rozvinuly symptomy onemocnění.[7] Jde o obvyklou příčinu průjmu u hospitalizovaných osob, jež je často dávána do souvislosti s užíváním antibiotik.[22] Infekční průjem u osob užívajících antibiotika může být způsoben i bakterií Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok).[23] Takzvaný „cestovatelský průjem“ je obvykle jedním z typů bakteriální gastroenteritidy. Zdá se, že léky potlačující tvorbu žaludečních kyselin významným způsobem zvyšují riziko infekce po styku s mnoha typy organismů, včetně bakterie Clostridioides difficile a bakterií rodu Salmonella a Campylobacter.[24] Riziko je vyšší u osob, kterým jsou podávány inhibitory protonové pumpy, než u těch, kteří užívají léky zvané antagonisté H2 receptorů.[24]

Parazitický původ[editovat | editovat zdroj]

Gastroenteritidu může způsobit i řada prvoků; nejčastěji jde o parazitického prvoka Giardia lamblia (lamblie střevní), příčinou však mohou být i představitelé druhu Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná) a rodu Cryptosporidium.[18] Jako skupina stojí tito původci za přibližně 10 % případů onemocnění u dětí.[15] Přestože se prvoci rodu Giardia běžněji vyskytují v rozvojových zemích, způsobují tento typ onemocnění do určité míry prakticky po celém světě.[25] Choroba se často vyskytuje u osob, které podnikly cestu do oblastí s vysokou mírou výskytu, u dětí navštěvujících mateřské školy, u mužů praktikujících pohlavní styk s jinými muži a v období po přírodních katastrofách.[25]

Přenos[editovat | editovat zdroj]

K přenosu onemocnění může docházet prostřednictvím konzumace kontaminované vody nebo v případě, kdy lidé sdílejí předměty osobní potřeby.[9] V oblastech, kde se střídají období sucha a dešťů, se kvalita vody během období dešťů obvykle zhoršuje, což koresponduje s obdobími vypuknutí epidemie nemoci.[9] V oblastech se střídajícími se obdobími jsou infekce běžnější v zimním období.[7] V celosvětovém měřítku je významnou příčinou nemoci rovněž krmení dětí kojeneckým mlékem z nesprávně dezinfikovaných lahví.[9] Míra úspěšnosti přenosu rovněž souvisí se špatnou hygienou, a to zvláště u dětí,[8] v početných domácnostech[26] a u osob s předcházející nevhodnou skladbou výživy.[7] Po vypěstování tolerance mohou dospělí přenášet určité organismy, aniž by se u nich projevily příznaky či symptomy nemoci, a tudíž se stát jakýmisi přirozenými zdroji nákazy.[7] Zatímco někteří činitelé (například Shigella) ohrožují pouze primáty, jiní způsobují onemocnění u široké škály zvířat (například Giardia).[7]

Neinfekční příčiny[editovat | editovat zdroj]

Existuje rovněž několik neinfekčních příčin zánětu trávicí soustavy.[1] Mezi ty běžnější patří podávání léků (např. NSAID) nebo určitých potravin, jako například laktózy (těm, kteří jsou na laktózu intolerantní) a lepku (osobám trpícím celiakií). Další neinfekční příčinou (často vážné) gastroenteritidy je Crohnova choroba.[1] Gastroenteritida může být vyvolána i na základě působení toxinů. K chorobám souvisejícím s konzumací jídla a doprovázeným nevolností, zvracením a průjmem mimo jiné patří otrava ciguatera vyvolaná konzumací kontaminovaného masa dravých ryb, scombroid syndrom související s konzumací určitých typů zkaženého rybího masa, otrava tetrodotoxinem v důsledku konzumace masa čtverzubce nebo botulismus, vzniklý typicky v důsledku konzumace nesprávně konzervovaných potravin.[27]

Patofyziologie[editovat | editovat zdroj]

Gastroenteritida je definována jako zvracení či průjem v důsledku infekce postihující tenké či tlusté střevo.[7] Změny probíhající v tenkém střevě jsou typicky nezánětlivé, zatímco změny v tlustém střevě mají zánětlivý charakter.[7] Počet patogenů potřebných k propuknutí infekce se liší od jednoho (u parazitů rodu Cryptosporidium) až k 108 (u bakterií Vibrio cholerae).[7]

Diagnóza[editovat | editovat zdroj]

Gastroenteritida je obvykle diagnostikována klinicky na základě příznaků a symptomů, které se u nemocného projevují.[8] Určení přesné příčiny obvykle není nutné, jelikož nemá vliv na způsob léčby,[9] nicméně u osob, v jejichž stolici byla zjištěna krev, u těch, kde mohlo dojít k otravě jídlem, a u pacientů, kteří nedávno cestovali do rozvojových zemí, se doporučuje provést rozbor stolice.[18] Pro kontrolu lze rovněž provést diagnostické testy.[8] Jelikož se přibližně u 10 % nemluvňat a malých dětí dostavuje hypoglykémie, doporučuje se u této věkové skupiny stanovení koncentrace glukózy v séru.[14] V případě obav z vážné dehydratace by měla být zkontrolována také hladina elektrolytů v těle a funkce ledvin.[18]

Dehydratace[editovat | editovat zdroj]

Ověření skutečnosti, zda dotyčná osoba trpí dehydratací či nikoliv, je důležitou součástí posouzení jejího stavu. Dehydratace se dále typicky dělí na mírnou (3–5 %), středně těžkou (6–9 %) a těžkou (≥10 %).[1] U dětí jsou nepřesnějšími příznaky středně těžké či těžké dehydratace delší čas kapilárního návratu, snížená pružnost pokožky a abnormální dýchání.[14][28] K dalším symptomům napomáhajícím rozpoznat dehydrataci (při kombinaci příznaků) patří zapadlé oči, snížená aktivita, nedostatečná tvorba slz a sucho v ústech.[1] O dostatečné hydrataci naopak svědčí normální produkce moči a orální příjem tekutin.[14] Laboratorní testy mají při určování stupně dehydratace v klinické praxi jen malý užitek.[1]

Diferenciální diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Ostatní potenciální příčiny příznaků a symptomů podobných těm, jež se objevují u gastroenteritidy a které je třeba vyloučit, zahrnují zánět slepého střeva, volvulus, zánětlivé onemocnění střev, infekci močových cest a cukrovku.[18] Uvážena by měla být rovněž pankreatická nedostatečnost, syndrom krátkého střeva, Whippleova choroba, celiakie a nadužívání laxativ.[29] Diferenciální diagnostika může být poněkud obtížná, pokud dotyčná osoba pouze zvrací nebo má průjem (vyskytuje se jen jeden z obou symptomů).[1]

Zánět slepého střeva může až v 33 % případů doprovázet zvracení, bolesti břicha a mírný průjem.[1] To je v rozporu se silným průjmem typickým pro gastroenteritidu.[1] Zvracení či průjem mohou u dětí způsobit rovněž infekce plic nebo močových cest.[1] Při klasické diabetické ketoacidóze (DKA) se objevují bolesti břicha, nevolnost a zvracení, nikoliv však průjem.[1] Jedna ze studií prokázala, že u 17 % dětí s DKA byla původně diagnostikována gastroenteritida.[1]

Prevence[editovat | editovat zdroj]

Procentní množství testů na rotaviry s pozitivními výsledky během týdne sledování, Spojené státy, červenec 2000 – červen 2009.

Životní styl[editovat | editovat zdroj]

Pro snížení počtu infekcí klinicky významné gastroenteritidy jsou důležité dodávky snadno dostupné nekontaminované vody a dodržování správných hygienických návyků.[7] Bylo prokázáno, že opatření na osobní úrovni (například mytí rukou) dokázala v rozvinutých i rozvojových zemích snížit počet případů a rozšíření gastroenteritidy až o 30 %.[14] Účinné může být i používání gelů na bázi alkoholu.[14] Kojení, stejně jako všeobecné zlepšení hygienických podmínek, je důležité zejména v místech se špatnou hygienou.[9] Mateřské mléko snižuje četnost infekcí i dobu jejich trvání.[1] Účinné by mělo být rovněž zamezení kontaktu s kontaminovanými potravinami a nápoji.[30]

Vakcinace[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 doporučila Světová zdravotnická organizace podávání rotavirové vakcíny dětem na celém světě, a to na základě její účinnosti a bezpečnosti.[16][31] V současné době existují dvě komerční rotavirové vakcíny a několik dalších je ve fázi vývoje.[31] V Africe a Asii tyto vakcíny snížily výskyt závažné formy onemocnění u nemluvňat[31] a v zemích, které zavedly národní imunizační programy, došlo ke snížení výskytu onemocnění i jeho závažnosti.[32][33] Tato vakcína může rovněž zabránit propuknutí nemoci u nevakcinovaných dětí v důsledku snížení počtu kolujících infekcí.[34] Od roku 2000 došlo díky realizaci programu rotavirové vakcinace ve Spojených státech k významnému snížení počtu případů průjmu až o 80 procent.[35][36][37] První dávka vakcíny by měla být podána novorozeňatům mezi 6. a 15. týdnem života.[16] Orálně podávaná vakcína proti choleře vykázala v průběhu 2 let účinnost 50–60 %.[38]

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Gastroenteritida je obvykle akutní a spontánně odeznívající onemocnění, které nevyžaduje léčbu léky.[13] Upřednostňovaným způsobem léčby osob trpících mírnou až středně těžkou dehydratací je orální rehydratační terapie (ORT).[15] U některých dětí však může být vhodné podání metoklopramidu a/nebo ondansetronu,[39] při léčbě bolestí břicha pak může být užitečný butylskopolamin.[40]

Rehydratace[editovat | editovat zdroj]

Primárním způsobem léčby gastroenteritidy u dětí i dospělých je doplnění tekutin - rehydratace. Té se nejlépe dosáhne prostřednictvím pití, ačkoli v případě poruchy vědomí nebo těžké dehydratace se zvracením může být nezbytné přistoupit k nitrožilnímu podání tekutin .[41][42] Orálně podávané prostředky rehydratace obsahující komplexní cukry (tj. cukry vyráběné z pšenice či rýže) mohou být účinnější než produkty založené na cukrech jednoduchých.[43] Nápoje s obzvlášť vysokým obsahem jednoduchých cukrů, jako například limonády a ovocné džusy, nejsou doporučovány dětem mladším 5 let, jelikož mohou zvýšit riziko průjmu.[13] Pokud specifické a účinné rehydratační přípravky nejsou dostupné nebo pacientovi nechutnají, lze použít čistou vodu.[13] Ve zdůvodněných případech lze pro podání tekutin malým dětem použít nasogastrickou sondu.[18]

Dieta[editovat | editovat zdroj]

Doporučuje se, aby bezprostředně po skončení orální rehydratace (ORT) byly kojené děti nadále krmeny obvyklým způsobem a kojencům krmeným umělou výživou aby bylo opět podáváno kojenecké mléko.[44] Obvykle není nutné podávat bezlaktózové kojenecké mléko nebo mléko se sníženým obsahem laktózy.[44] Během záchvatů průjmu by děti měly dostávat obvyklou stravu s výjimkou potravin obsahujících vysoký podíl jednoduchých cukrů.[44] Takzvaná dieta BRAT, spočívající v konzumaci banánů, rýže, jablečného protlaku, toastů a čaje, se již nedoporučuje, neboť neobsahuje dostatek živin a ve srovnání s normální stravou nepřináší žádné výhody.[44] U některých probiotik bylo prokázáno, že pomáhají ke zkrácení doby nemoci a snížení frekvence stolice.[45] Mohou být rovněž prospěšná při prevenci a léčbě průjmu po užití antibiotik.[46] Zakysané mléčné výrobky (jako například jogurt) mají podobné účinky.[47] Rovněž zinek jako doplněk stravy se zdá být při léčbě i prevenci průjmu u dětí v rozvojovém světě účinný.[48]

Antiemetika[editovat | editovat zdroj]

Antiemetika mohou být účinná při léčbě zvracení u dětí. Jistá pozitiva vykazuje ondansetron, jehož jediná dávka může snížit nutnost podání nitrožilního roztoku, počet hospitalizací a frekvenci zvracení.[49][50][51] Pomoci může i metoklopramid.[51] Užívání ondansetronu by však mohlo být příčinou častějších návratů do nemocnice u dětí.[52] Ondansetron připravený pro nitrožilní aplikaci lze podat i orálně, existují-li k tomu klinicky opodstatněné důvody.[53] Dimenhydrinát nevykazuje významnější klinické účinky, i když omezuje zvracení.[1]

Antibiotika[editovat | editovat zdroj]

Antibiotika nejsou k léčbě gastroenteritidy zpravidla předepisována, i když se jejich užití občas doporučuje v případě zvláště závažných symptomů[54] nebo v případě, že existuje podezření na snadno léčitelnou bakteriální infekci či pokud byla tato infekce prokázána.[55] Pokud je nutné nasadit antibiotika, obvykle jsou předepsány makrolidy (jako například azitromycin), jimž je v důsledku nižší míry rezistence dávána přednost před fluorochinolonem.[10] Pseudomembranózní kolitidu, obvykle způsobenou užíváním antibiotik, lze zmírnit ukončením užívání léčivého prostředku, jenž ji způsobil, a léčit buď pomocí metronidazolu nebo vankomycinu.[56] K bakteriím a prvokům, jež lze snadno léčit, řadíme bakterie rodu Shigella[57] Salmonella typhi[58] a Giardia.[25] Pacientům napadeným bakteriemi rodu Giardia nebo parazitickým prvokem Entamoeba histolytica je doporučována léčba tinidazolem, jenž přináší lepší výsledky než metronidazol.[25][59]Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje předepisování antibiotik malým dětem trpícím současně krvavým průjmem i horečkou.[1]

Přípravky proti průjmu[editovat | editovat zdroj]

Léky proti průjmu přinášejí teoretické riziko komplikací, a i když klinické zkušenosti prokázaly, že riziko není příliš vysoké,[29] nejsou tyto prostředky předepisovány nemocným s krvavým průjmem nebo průjmem komplikovaným horečkou.[60] Loperamid, opioidový analog, se pro symptomatickou léčbu průjmu běžně používá.[61] Není však doporučován k léčbě dětí, neboť může překonat nezralou hematoencefalickou bariéru a způsobit otravu. Subsalicylan bismutitý, nerozpustný komplex trojmocného bismutu a salicylátu, lze u mírných až středně těžkých případů použít,[29] teoreticky je však možná otrava salicyláty.[1]

Epidemiologie[editovat | editovat zdroj]

Rok života ovlivněný nezpůsobilostí u průjmu na 100 000 obyvatel v roce 2004.
     údaje nejsou k dispozici
     ≤méně než 500
     500–1000
     1000–1500
     1500–2000
     2000–2500
     2500–3000
     3000–3500
     3500–4000
     4000–4500
     4500–5000
     5000–6000
     ≥6000

Odhaduje se, že každým rokem se na světě vyskytne tři až pět miliard případů gastroenteritidy,[15] postihujících zejména děti a obyvatele rozvojových zemí.[9] Na následky nemoci zemřelo v roce 2008 přibližně 1,3 miliónu dětí mladších pěti let,[62] přičemž k většině úmrtí došlo v nejchudších zemích světa.[7] Více než 450 000 těchto úmrtí u dětí mladších 5 let bylo způsobeno v důsledku napadení rotaviry.[63][64]Cholera stojí za přibližně třemi až pěti milióny případů gastroenteritidy a je příčinou úmrtí asi 100 000 lidí ročně.[21] V rozvojových zemích se děti mladší dvou let nezřídka nakazí infekcí, jejímž následkem je klinicky významná gastroenteritida, šestkrát ročně i častěji.[7] U dospělých je onemocnění méně běžné – částečně i díky získané imunitě.[8]

V roce 1980 způsobila gastroenteritida – ze všech ostatních příčin – 4,6 miliónu dětských úmrtí, většinou v rozvojových zemích.[56] Do roku 2000 se počet úmrtí významně snížil (na přibližně 1,5 miliónu úmrtí ročně), a to zejména díky zavedení a širokému využití orální rehydratační terapie.[65] Ve Spojených státech jsou infekce působící gastroenteritidu druhou nejrozšířenější infekcí (po nachlazení) a mají za následek 200 až 375 miliónů případů akutního průjmu[7][8] a kolem deseti tisíc úmrtí ročně,[7] z čehož 150 až 300 jsou děti mladší pěti let.[1]

Gastroenteritida je každoročně hlavním důvodem 3,7 miliónu návštěv u lékaře ve Spojených státech[1] a 3 miliónů návštěv u lékaře ve Francii.[66] Byl vysloven odhad, že ve Spojených státech stojí gastroenteritida jako celek 23 miliard dolarů ročně;[67] náklady na léčbu gastroenteritidy způsobené rotavirem se odhadují na přibližně 1 miliardu dolarů ročně.[1] Nemoc sehrála důležitou roli v mnoha vojenských akcích a existuje domněnka, že dala vzniknout úsloví „bez odvahy není slávy“ („no guts no glory“ – guts je hovorový výraz pro odvahu, ale i označení pro vnitřnosti).[7]

Výskyt u zvířat[editovat | editovat zdroj]

Gastroenteritidu psů a koček způsobuje řada týchž činitelů jako u člověka. Nejběžnějšími původci jsou následující organismy – Campylobacter, Clostridioides difficile, Clostridium perfringens a Salmonella.[68] Symptomy mohou být vyvolány i mnoha jedovatými rostlinami.[69] Někteří původci nemoci napadají jen jisté zvířecí druhy. Koronavirus přenosné gastroenteritidy (TGEV) se objevuje u prasat a způsobuje zvracení, průjem a dehydrataci.[70] Vědci se domnívají, že virus je na prasata přenášen volně žijícími ptáky. Specifická léčba onemocnění neexistuje,[71] choroba však není přenosná na člověka.[72]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gastroenteritis na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z SINGH, Amandeep. Pediatric Emergency Medicine Practice Acute Gastroenteritis — An Update. Emergency Medicine Practice. 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Tate JE, Burton AH, Boschi-Pinto C, Steele AD, Duque J, Parashar UD. 2008 estimate of worldwide rotavirus-associated mortality in children younger than 5 years before the introduction of universal rotavirus vaccination programmes: a systematic review and meta-analysis. The Lancet Infectious Diseases. 2012, s. 136–41. DOI 10.1016/S1473-3099(11)70253-5. PMID 22030330. (anglicky) 
  3. Marshall JA, Bruggink LD. The dynamics of norovirus outbreak epidemics: recent insights. International Journal of Environmental Research and Public Health. 2011, s. 1141–9. DOI 10.3390/ijerph8041141. PMID 21695033. (anglicky) 
  4. Man SM. The clinical importance of emerging Campylobacter species. Nature Reviews. Gastroenterology & Hepatology. 2011, s. 669–85. DOI 10.1038/nrgastro.2011.191. PMID 22025030. (anglicky) 
  5. Gastroenteritis [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Rudy's List of Archaic Medical Terms. www.antiquusmorbus.com [online]. [cit. 2014-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-09. 
  7. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t Mandell 2010 Chp. 93
  8. a b c d e f g h i j k l m Eckardt AJ, Baumgart DC. Viral gastroenteritis in adults. Recent Patents on Anti-infective Drug Discovery. 2011, s. 54–63. PMID 21210762. (anglicky) 
  9. a b c d e f g h i WEBBER, Roger. Communicable disease epidemiology and control : a global perspective. 3rd. vyd. Wallingford, Oxfordshire: Cabi, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-84593-504-7. S. 79. (anglicky) 
  10. a b c d e GALANIS, E. Campylobacter and bacterial gastroenteritis.. CMAJ : Canadian Medical Association. 2007 Sep 11, s. 570–1. DOI 10.1503/cmaj.070660. PMID 17846438. (anglicky) 
  11. a b MELONI, A, Locci, D, Frau, G, Masia, G, Nurchi, AM, Coppola, RC. Epidemiology and prevention of rotavirus infection: an underestimated issue?. The journal of maternal-fetal & neonatal medicine : the official journal of the European Association of Perinatal Medicine, the Federation of Asia and Oceania Perinatal Societies, the International Society of Perinatal Obstetricians. 2011 Oct, s. 48–51. DOI 10.3109/14767058.2011.601920. PMID 21749188. (anglicky) 
  12. Toolkit [online]. [cit. 2012-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-04-2012. (anglicky) 
  13. a b c d Management of acute diarrhoea and vomiting due to gastoenteritis in children under 5 [online]. 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b c d e f Tintinalli, Judith E. Emergency Medicine: A Comprehensive Study Guide (Emergency Medicine (Tintinalli)). New York: McGraw-Hill Companies, 2010. ISBN 0-07-148480-9. S. 830–839. (anglicky) 
  15. a b c d ELLIOTT, EJ. Acute gastroenteritis in children.. BMJ (Clinical research ed.). 2007 Jan 6, s. 35–40. DOI 10.1136/bmj.39036.406169.80. PMID 17204802. (anglicky) 
  16. a b c d SZAJEWSKA, H, Dziechciarz, P. Gastrointestinal infections in the pediatric population.. Current opinion in gastroenterology. 2010 Jan, s. 36–44. DOI 10.1097/MOG.0b013e328333d799. PMID 19887936. (anglicky) 
  17. Dennehy PH. Viral gastroenteritis in children. The Pediatric Infectious Disease Journal. 2011, s. 63–4. DOI 10.1097/INF.0b013e3182059102. PMID 21173676. (anglicky) 
  18. a b c d e f g WEBB, A, Starr, M. Acute gastroenteritis in children.. Australian family physician. 2005 Apr, s. 227–31. PMID 15861741. (anglicky) 
  19. Desselberger U, Huppertz HI. Immune responses to rotavirus infection and vaccination and associated correlates of protection. The Journal of Infectious Diseases. 2011, s. 188–95. DOI 10.1093/infdis/jiq031. PMID 21288818. (anglicky) 
  20. NYACHUBA, DG. Foodborne illness: is it on the rise?. Nutrition Reviews. 2010 May, s. 257–69. DOI 10.1111/j.1753-4887.2010.00286.x. PMID 20500787. (anglicky) 
  21. a b CHARLES, RC, Ryan, ET. Cholera in the 21st century.. Current opinion in infectious diseases. 2011 Oct, s. 472–7. DOI 10.1097/QCO.0b013e32834a88af. PMID 21799407. (anglicky) 
  22. MOUDGAL, V, Sobel, JD. Clostridium difficile colitis: a review.. Hospital practice (1995). 2012 Feb, s. 139–48. DOI 10.3810/hp.2012.02.954. PMID 22406889. (anglicky) 
  23. LIN, Z, Kotler, DP; Schlievert, PM; Sordillo, EM. Staphylococcal enterocolitis: forgotten but not gone?. Digestive diseases and sciences. 2010 May, s. 1200–7. PMID 19609675. (anglicky) 
  24. a b LEONARD, J, Marshall, JK, Moayyedi, P. Systematic review of the risk of enteric infection in patients taking acid suppression.. The American journal of gastroenterology. 2007 Sep, s. 2047–56; quiz 2057. DOI 10.1111/j.1572-0241.2007.01275.x. PMID 17509031. (anglicky) 
  25. a b c d ESCOBEDO, AA, Almirall, P, Robertson, LJ, Franco, RM, Hanevik, K, Mørch, K, Cimerman, S. Giardiasis: the ever-present threat of a neglected disease.. Infectious disorders drug targets. 2010 Oct, s. 329–48. PMID 20701575. (anglicky) 
  26. GRIMWOOD, K, Forbes, DA. Acute and persistent diarrhea.. Pediatric clinics of North America. 2009 Dec, s. 1343–61. DOI 10.1016/j.pcl.2009.09.004. PMID 19962025. (anglicky) 
  27. LAWRENCE, DT, Dobmeier, SG; Bechtel, LK; Holstege, CP. Food poisoning.. Emergency medicine clinics of North America. 2007 May, s. 357–73; abstract ix. DOI 10.1016/j.emc.2007.02.014. PMID 17482025. (anglicky) 
  28. STEINER, MJ, DeWalt, DA, Byerley, JS. Is this child dehydrated?. JAMA : the Journal of the American Medical Association. 2004 Jun 9, s. 2746–54. DOI 10.1001/jama.291.22.2746. PMID 15187057. (anglicky) 
  29. a b c The Oxford Textbook of Medicine. Redakce Warrell D.A., Cox T.M., Firth J.D., Benz E.J.. 4th. vyd. [s.l.]: Oxford University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-19-262922-0. (anglicky)  Archivovaná kopie. otm.oxfordmedicine.com [online]. [cit. 2014-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  30. Viral Gastroenteritis [online]. 2011 [cit. 2012-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-04-2012. (anglicky) 
  31. a b c WORLD HEALTH ORGANIZATION. Rotavirus vaccines: an update. Weekly epidemiological record. 2009, s. 533–540. Dostupné online [cit. 10 May 2012]. (anglicky) 
  32. GIAQUINTO, C, Dominiak-Felden G, Van Damme P, Myint TT, Maldonado YA, Spoulou V, Mast TC, Staat MA. Summary of effectiveness and impact of rotavirus vaccination with the oral pentavalent rotavirus vaccine: a systematic review of the experience in industrialized countries. Human Vaccines. July, s. 734–748. Dostupné online [cit. 10 May 2012]. DOI 10.4161/hv.7.7.15511. PMID 21734466. (anglicky) 
  33. JIANG, V, Jiang B, Tate J, Parashar UD, Patel MM. Performance of rotavirus vaccines in developed and developing countries. Human Vaccines. 2010, s. 532–542. Dostupné online [cit. 10 May 2012]. PMID 20622508. (anglicky) 
  34. PATEL, MM, Steele, D, Gentsch, JR, Wecker, J, Glass, RI, Parashar, UD. Real-world impact of rotavirus vaccination.. The Pediatric Infectious Disease Journal. 2011 Jan, s. S1-5. DOI 10.1097/INF.0b013e3181fefa1f. PMID 21183833. (anglicky) 
  35. US CENTER FOR DISEASE CONTROL AND PREVENTION. Delayed onset and diminished magnitude of rotavirus activity—United States, November 2007 – May 2008. Morbidity and Mortality Weekly Report. 2008, s. 697–700. Dostupné online [cit. 3 May 2012]. (anglicky) 
  36. Reduction in rotavirus after vaccine introduction—United States, 2000–2009. MMWR Morb. Mortal. Wkly. Rep.. 2009, s. 1146–9. Dostupné online. PMID 19847149. (anglicky) 
  37. TATE, JE, Cortese, MM, Payne, DC, Curns, AT, Yen, C, Esposito, DH, Cortes, JE, Lopman, BA, Patel, MM, Gentsch, JR, Parashar, UD. Uptake, impact, and effectiveness of rotavirus vaccination in the United States: review of the first 3 years of postlicensure data.. The Pediatric Infectious Disease Journal. 2011 Jan, s. S56-60. DOI 10.1097/INF.0b013e3181fefdc0. PMID 21183842. (anglicky) 
  38. SINCLAIR, D, Abba, K, Zaman, K, Qadri, F, Graves, PM. Oral vaccines for preventing cholera.. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2011 Mar 16, s. CD008603. DOI 10.1002/14651858.CD008603.pub2. PMID 21412922. (anglicky) 
  39. Alhashimi D, Al-Hashimi H, Fedorowicz Z. Antiemetics for reducing vomiting related to acute gastroenteritis in children and adolescents. Redakce Alhashimi Dunia. Cochrane Database Syst Rev. 2009, s. CD005506. DOI 10.1002/14651858.CD005506.pub4. PMID 19370620. (anglicky) 
  40. Tytgat GN. Hyoscine butylbromide: a review of its use in the treatment of abdominal cramping and pain. Drugs. 2007, s. 1343–57. PMID 17547475. (anglicky) 
  41. BestBets: Fluid Treatment of Gastroenteritis in Adults [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Canavan A, Arant BS. Diagnosis and management of dehydration in children. Am Fam Physician. 2009, s. 692–6. PMID 19817339. (anglicky) 
  43. Gregorio GV, Gonzales ML, Dans LF, Martinez EG. Polymer-based oral rehydration solution for treating acute watery diarrhoea. Redakce Gregorio Germana V. Cochrane Database Syst Rev. 2009, s. CD006519. DOI 10.1002/14651858.CD006519.pub2. PMID 19370638. (anglicky) 
  44. a b c d King CK, Glass R, Bresee JS, Duggan C. Managing acute gastroenteritis among children: oral rehydration, maintenance, and nutritional therapy. MMWR Recomm Rep. 2003, s. 1–16. Dostupné online. PMID 14627948. (anglicky) 
  45. Allen SJ, Martinez EG, Gregorio GV, Dans LF. Probiotics for treating acute infectious diarrhoea. Redakce Allen Stephen J. Cochrane Database Syst Rev. 2010, s. CD003048. DOI 10.1002/14651858.CD003048.pub3. PMID 21069673. (anglicky) 
  46. HEMPEL, S, Newberry, SJ; Maher, AR; Wang, Z; Miles, JN; Shanman, R; Johnsen, B; Shekelle, PG. Probiotics for the prevention and treatment of antibiotic-associated diarrhea: a systematic review and meta-analysis.. JAMA : the journal of the American Medical Association. 2012 May 9, s. 1959–69. PMID 22570464. (anglicky) 
  47. MACKWAY-JONES, Kevin. Does yogurt decrease acute diarrhoeal symptoms in children with acute gastroenteritis? [online]. 2007. Dostupné online. (anglicky) 
  48. TELMESANI, AM. Oral rehydration salts, zinc supplement and rota virus vaccine in the management of childhood acute diarrhea.. Journal of family and community medicine. 2010 May, s. 79–82. DOI 10.4103/1319-1683.71988. PMID 21359029. (anglicky) 
  49. DeCamp LR, Byerley JS, Doshi N, Steiner MJ. Use of antiemetic agents in acute gastroenteritis: a systematic review and meta-analysis. Arch Pediatr Adolesc Med. 2008, s. 858–65. DOI 10.1001/archpedi.162.9.858. PMID 18762604. (anglicky) 
  50. Mehta S, Goldman RD. Ondansetron for acute gastroenteritis in children. Can Fam Physician. 2006, s. 1397–8. Dostupné online. PMID 17279195. (anglicky) 
  51. a b FEDOROWICZ, Z, Jagannath, VA, Carter, B. Antiemetics for reducing vomiting related to acute gastroenteritis in children and adolescents.. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2011 Sep 7, s. CD005506. DOI 10.1002/14651858.CD005506.pub5. PMID 21901699. (anglicky) 
  52. Sturm JJ, Hirsh DA, Schweickert A, Massey R, Simon HK. Ondansetron use in the pediatric emergency department and effects on hospitalization and return rates: are we masking alternative diagnoses?. Ann Emerg Med. 2010, s. 415–22. DOI 10.1016/j.annemergmed.2009.11.011. PMID 20031265. (anglicky) 
  53. Ondansetron [online]. 2011 [cit. 2014-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-06. (anglicky) 
  54. Traa BS, Walker CL, Munos M, Black RE. Antibiotics for the treatment of dysentery in children. Int J Epidemiol. 2010, s. i70–4. DOI 10.1093/ije/dyq024. PMID 20348130. (anglicky) 
  55. Grimwood K, Forbes DA. Acute and persistent diarrhea. Pediatr. Clin. North Am.. 2009, s. 1343–61. DOI 10.1016/j.pcl.2009.09.004. PMID 19962025. (anglicky) 
  56. a b MANDELL, Gerald L.; BENNETT, John E.; DOLIN, Raphael. Mandell's Principles and Practices of Infection Diseases. 6th. vyd. [s.l.]: Churchill Livingstone, 2004. Dostupné online. ISBN 0-443-06643-4. (anglicky)  Archivovaná kopie. www.ppidonline.com [online]. [cit. 2014-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  57. CHRISTOPHER, PR, David, KV, John, SM, Sankarapandian, V. Antibiotic therapy for Shigella dysentery.. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2010 Aug 4, s. CD006784. DOI 10.1002/14651858.CD006784.pub4. PMID 20687081. (anglicky) 
  58. EFFA, EE, Lassi, ZS, Critchley, JA, Garner, P, Sinclair, D, Olliaro, PL, Bhutta, ZA. Fluoroquinolones for treating typhoid and paratyphoid fever (enteric fever).. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2011 Oct 5, s. CD004530. DOI 10.1002/14651858.CD004530.pub4. PMID 21975746. (anglicky) 
  59. GONZALES, ML, Dans, LF, Martinez, EG. Antiamoebic drugs for treating amoebic colitis.. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2009 Apr 15, s. CD006085. DOI 10.1002/14651858.CD006085.pub2. PMID 19370624. (anglicky) 
  60. Harrison's Principles of Internal Medicine. 16th. vyd. [s.l.]: McGraw-Hill Dostupné v archivu pořízeném dne 04-08-2012. ISBN 0-07-140235-7. (anglicky)  Archivovaná kopie. books.mcgraw-hill.com [online]. [cit. 2014-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  61. FELDMAN, Mark; FRIEDMAN, Lawrence S.; SLEISENGER, Marvin H. Sleisenger & Fordtran's Gastrointestinal and Liver Disease. 7th. vyd. [s.l.]: Saunders, 2002. Dostupné online. ISBN 0-7216-8973-6. (anglicky) 
  62. BLACK, RE, Cousens, S, Johnson, HL, Lawn, JE, Rudan, I, Bassani, DG, Jha, P, Campbell, H, Walker, CF, Cibulskis, R, Eisele, T, Liu, L, Mathers, C, Child Health Epidemiology Reference Group of WHO and, UNICEF. Global, regional, and national causes of child mortality in 2008: a systematic analysis.. Lancet. 2010 Jun 5, s. 1969–87. DOI 10.1016/S0140-6736(10)60549-1. PMID 20466419. (anglicky) 
  63. TATE, JE, Burton, AH, Boschi-Pinto, C, Steele, AD, Duque, J, Parashar, UD, WHO-coordinated Global Rotavirus Surveillance, Network. 2008 estimate of worldwide rotavirus-associated mortality in children younger than 5 years before the introduction of universal rotavirus vaccination programmes: a systematic review and meta-analysis.. The Lancet infectious diseases. 2012 Feb, s. 136–41. DOI 10.1016/S1473-3099(11)70253-5. PMID 22030330. (anglicky) 
  64. WORLD HEALTH ORGANIZATION. Global networks for surveillance of rotavirus gastroenteritis, 2001–2008. Weekly Epidemiological Record. 2008, s. 421–428. Dostupné online [cit. 10 May 2012]. (anglicky) 
  65. Victora CG, Bryce J, Fontaine O, Monasch R. Reducing deaths from diarrhoea through oral rehydration therapy. Bull. World Health Organ.. 2000, s. 1246–55. PMID 11100619. (anglicky) 
  66. FLAHAULT, A, Hanslik, T. [Epidemiology of viral gastroenteritis in France and Europe].. Bulletin de l'Academie nationale de medecine. 2010 Nov, s. 1415–24; discussion 1424-5. PMID 22046706. (anglicky) 
  67. ALBERT, edited by Neil S. Skolnik ; associate editor, Ross H. Essential infectious disease topics for primary care. Totowa, NJ: Humana Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1-58829-520-0. S. 66. (anglicky) 
  68. WEESE, JS. Bacterial enteritis in dogs and cats: diagnosis, therapy, and zoonotic potential.. The Veterinary clinics of North America. Small animal practice. 2011 Mar, s. 287–309. DOI 10.1016/j.cvsm.2010.12.005. PMID 21486637. (anglicky) 
  69. ROUSSEAUX, Wanda Haschek, Matthew Wallig, Colin. Fundamentals of toxicologic pathology. 2nd ed.. vyd. London: Academic, 2009. Dostupné online. ISBN 9780123704696. S. 182. (anglicky) 
  70. MACLACHLAN, edited by N. James, Dubovi, Edward J. Fenner's veterinary virology. 4th ed.. vyd. Amsterdam: Elsevier Academic Press, 2009. Dostupné online. ISBN 9780123751584. S. 399. (anglicky) 
  71. AL.], edited by James G. Fox ... [et. Laboratory animal medicine. 2nd ed.. vyd. Amsterdam: Academic Press, 2002. Dostupné online. ISBN 9780122639517. S. 649. (anglicky) 
  72. AL.], edited by Jeffrey J. Zimmerman ... [et. Diseases of swine. 10th ed.. vyd. Chichester, West Sussex: Wiley-Blackwell Dostupné online. ISBN 9780813822679. S. 504. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOLIN, [edited by] Gerald L. Mandell, John E. Bennett, Raphael. Mandell, Douglas, and Bennett's principles and practice of infectious diseases. 7th ed.. vyd. Philadelphia, PA: Churchill Livingstone/Elsevier, 2010. ISBN 0-443-06839-9. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.