Mezinárodní trestní soud
| Mezinárodní trestní soud | |
|---|---|
 logo soudu | |
_in_The_Hague_01_(cropped).jpg?lang=cs) Sídlo MTS v Haagu (od roku 2015) | |
| Vznik | 1. července 2002 |
| Sídlo | Oude Waalsdorperweg 10, Haag, Nizozemsko |
| Souřadnice | 52°6′20″ s. š., 4°19′4″ v. d. |
| Úřední jazyk | angličtina a francouzština |
| Členové | 124 (2023) |
| Předseda | Tomoko Akaneová (od 2024) |
| Ocenění | Medaile cti Daga Hammarskjölda (2013) |
| Oficiální web | icc-cpi |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mezinárodní trestní soud (MTS; anglicky International Criminal Court (ICC)) vznikl roku 2002 jako stálý soudní dvůr, který má stíhat osoby zodpovědné za zločin genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a od roku 2010 definovaný zločin agrese.[1] Sídlo má v nizozemském Haagu, stejně jako Mezinárodní soudní dvůr.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní trestní soud, o jehož vzniku se vedly diskuse již před 2. světovou válkou (rumunský profesor Vespasian Pella; vznik stálého mezinárodního trestního soudu předvídala rovněž Úmluva o zabránění terorismu z roku 1937 – ratifikována však byla pouze Indií, a nikdy nevstoupila v platnost), vznikl jako reakce zkušenosti s fungováním ad hoc tribunálů, jakými jsou Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (1993) nebo Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (1994).
Na popud OSN byl 17. července 1998 na mezinárodní konferenci v Itálii přijat Římský statut Mezinárodního trestního soudu (Rome Statute of the International Criminal Court). Poměr hlasů byl 120 pro ku 7 proti, hlasování se zdrželo 21 delegátů. Proti byly USA, Izrael, Čína, Irák, Katar, Libye a Jemen. Spojené státy (v době, kdy byl prezidentem Bill Clinton) smlouvu podepsaly, ale už ji neratifikovaly. George W. Bush po nástupu do úřadu v roce 2001 odvolal i její podpis.
Požadovaný počet šedesáti ratifikací dosáhl Statut 11. dubna 2002, čímž vstoupil v platnost. K 1. lednu 2006 počet ratifikací dosáhl už 100. Oficiální vznik soudu je 1. července 2002, což je také datum, od kterého se počítá jeho působnost (stíhání a trestání zločinů spáchaných před tímto datem není tedy v pravomoci Mezinárodního trestního soudu, a mohou být na mezinárodní úrovni postihovány zřizováním ad hoc mezinárodních trestních soudů či tribunálů – např. Zvláštní soud pro Sierru Leone; vznik Mezinárodního trestního soudu rovněž nevylučuje pravomoc Rady bezpečnosti OSN zřizovat v budoucnu další ad hoc tribunály).
Česká republika Statut podepsala 13. dubna 1999. V roce 2008 vyslovil parlament souhlas s ratifikací[2] prezident pak smlouvu po váhání podepsal 8. července 2009.[3]
Rozhodování soudu je často pod politickým tlakem, zejména pokud jsou z válečných zločinů obviněni vysocí státní činitelé, např. súdánský prezident Umar al-Bašír nebo keňský prezident Uhuru Kenyatta. Některé státy neuznávají autoritu Mezinárodního trestního soudu, např. USA, Rusko, Čína nebo Izrael. Např. v roce 2019 USA zavedly vízová omezení pro členy soudu, aby chránily své občany a občany spojeneckých států před stíháním za působení v Afghánistánu.[4][5]
Ruský pokus o infiltraci soudu[editovat | editovat zdroj]
V červnu 2022 oznámila nizozemská rozvědka AIVD, že odhalila ruského špiona, který se jako stážista s falešnými doklady pokoušel infiltrovat do ICC. Sergej Čerkasov vystupoval jako brazilský státní příslušník Viktor Muller Ferreira. Byl zadržen na nizozemském letišti, prohlášen za nežádoucího a odeslán nejbližším letem zpět do Brazílie, kde čeká na soudní proces. Podle šéfa nizozemské tajné služby Erika Akerbooma se Rusko snaží získat nezákonný přístup k informacím v rámci Mezinárodního trestního soudu, který mimo jiné vyšetřuje zločiny spáchané během ruské invaze na Ukrajinu. Rozvědka to vyhodnotila jako hrozbu na vysoké úrovni.[6]
Vyšetřování a trestní řízení[editovat | editovat zdroj]
Demokratická republika Kongo[editovat | editovat zdroj]
– vyšetřování válečných zločinů během stále probíhající války. Obvinění směřují k válečným zločinům a zločinům proti lidskosti.
- Thomas Lubanga Dyilo – odsouzen na 14 let za verbování dětských vojáků.
Keňa[editovat | editovat zdroj]
– vyšetřování povolebního násilí z let 2007–2008, během kterého zemřelo asi tisíc osob, rozsudek vynesen v roce 2012.
Libye[editovat | editovat zdroj]
– vyšetřování zločinů Kaddáfího režimu spáchaných na civilistech během občanské války v Libyi.
- Muammar Kaddáfí a Sajf al-Islám Kaddáfí a Abdullah Sennusi obviněni ze zločinů proti lidskosti. Muammar Kaddáfí nemůže být souzen, byl během války zabit a existuje podezření, že jeho vražda byla též válečný zločin.
Pobřeží slonoviny[editovat | editovat zdroj]
– vyšetřování zločinů spáchaných během druhé občanské války v Pobřeží slonoviny.
- Laurent Gbagbo a Simone Gbagbo – bývalý prezident a jeho manželka obviněni z vražd, znásilňování, perzekuce osob a jiných nelidských činů.
Rusko/Ukrajina[editovat | editovat zdroj]
Hlavní prokurátor ICC Karim Khan počátkem března 2022 na základě stížností, které podalo 39 zemí v reakce na ruskou invazi na Ukrajinu, zahájil vyšetřování možných válečných zločinů, zločinů proti lidskosti či genocidy na Ukrajině. Vyšetřování se týká období od 21. listopadu 2013, kdy na Ukrajině vypukly protesty proti odmítnutí asociační dohody s EU proruskou vládou.[7] Dne 17. března 2023 vydal ICC zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina[8], a na zmocněnkyni Kremlu pro práva dětí Marii Lvovovou-Bělovovou.[9] 5. března 2024 vydal soud zatykače na admirála Viktora Sokolova a generála Sergeje Kobylaše pro válečné zločiny a zločiny proti lidskosti během ruských útoků proti ukrajinské civilní infrastruktuře.[10]
Středoafrická republika[editovat | editovat zdroj]
– vyšetřována nepřehledná situace násilných činů během státního převratu v roce 2004.
- Jean-Pierre Bemba – bývalý viceprezident Demokratické republiky Kongo, jehož vojensko-politická kariéra probíhala spíše na území Středoafrické republiky, obviněný z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Jedná se o jediného obviněného, bezvýsledně byla vyšetřována předpřevratová i popřevratová vláda.
Súdán[editovat | editovat zdroj]
– vyšetřování genocidy a válečných zločinů během konfliktu v Dárfúru.
- Umar al-Bašír – prezident Súdánu (Súdán Římský statut neratifikoval), hlavní obžalovaný, je mu přičítána vina za plánování trojnásobné genocidy, pět zločinů proti lidskosti a dva válečné zločiny.
Uganda[editovat | editovat zdroj]
– vyšetřování zločinů spáchaných vůdci Armády Božího odporu, s přesahem na území Demokratické republiky Kongo, Středoafrické republiky a Jižního Súdánu (v době zločinů ještě pod správou Súdánu).
- Joseph Kony – hlavní obžalovaný, obžalován ze 12 zločinů proti lidskosti a 21 válečných zločinů, na útěku.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rome Statute Art. 5
- ↑ ,Sněmovna po letech váhání uznala mezinárodní trestní soud. iHNed.cz, 29. října 2008.
- ↑ Klaus podepsal smlouvu o přistoupení k trestnímu soudu. aktuálně.cz, 8. července 2009.
- ↑ KOTALÍK, Jakub. Velmoci brání potrestání válečných zločinců, tvrdí soudce Fremr. Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-02-09 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. USA omezí víza členům Mezinárodního trestního soudu, aby nemohli vyšetřovat válečné zločiny v Afghánistánu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 15. března 2019 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Ruský agent se chtěl infiltrovat do Mezinárodního trestního soudu, vydával se za Brazilce. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-06-14 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online.
- ↑ HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Haagský prokurátor zahájil vyšetřování možných válečných zločinů na Ukrajině. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-03-13 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Mezinárodní trestní tribunál vydal zatykač na Putina - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2023-03-17]. Dostupné online.
- ↑ Tribunál v Haagu vydal zatykač na Putina, obvinil ho z válečných zločinů. iDNES.cz [online]. 2023-03-17 [cit. 2023-03-17]. Dostupné online.
- ↑ Russia/Ukraine: ICC issues arrest warrants for top Russian commanders for alleged war crimes and crimes against humanity. News [online]. Amnesty International, 2024-03-05 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech
- Dohoda o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní trestní soud na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
