JavaScript Object Notation
JavaScript Object Notation (JavaScriptový objektový zápis, JSON) je způsob zápisu dat (datový formát) nezávislý na počítačové platformě, určený pro přenos dat, která mohou být organizována v polích nebo agregována v objektech. Vstupem je libovolná datová struktura (číslo, řetězec, boolean, objekt nebo z nich složené pole), výstupem je vždy řetězec. Složitost hierarchie vstupní proměnné není teoreticky nijak omezena.
Charakteristika
JSON umí pojmout pole hodnot (neindexované i indexované, tzv. hash), objekty (coby pole dvojic index:hodnota) a jednotlivé hodnoty, kterými mohou být řetězce, čísla (celá i s plovoucí desetinnou tečkou) a speciální hodnoty true, false a null. Indexy polí v objektu mají notaci jako řetězce; řetězce jsou uváděny v uvozovkách a escapovány pomocí zpětného lomítka. Mezi prvky a hodnotami mohou být libovolné bílé znaky, které na výsledku nic nemění. JSON jako formát neřeší kódování textu, výchozí kódování je ale UTF-8.
Příklad
Otestování schopností JSON (v PHP):
$a=array(1, -2, 3.333, 4e17, "abc", "á\n", null, array(2.1, 2.2, array("2.2.1")), false, true, "", "key"=>"value", 'abc"def'=>array());
echo json_encode($a);
Kód vypíše:
{"0":1,"1":-2,"2":3.333,"3":4.0e+17,"4":"abc","5":"\u00e1\n","6":null,"7":[2.1,2.2,["2.2.1"]],"8":false,"9":true,"10":"","key":"value","abc\"def":[]}
Výhody a nevýhody
Navzdory názvu, JSON je zcela obecný a může sloužit pro přenos dat (navíc, čitelný pro člověka) v libovolném programovacím nebo skriptovacím jazyku. Data, zapsaná metodou JSON, mohou být samozřejmě uložena a přenášena v souborech; častěji ale přenos probíhá v prostředí intra- nebo internetu (např. s použitím technologie AJAX).
Mezi nedostatky JSON patří to, že neumožňuje definovat znakovou sadu přenášeného obsahu, optimalizace pro přenos binárních dat. Tyto nedostatky platí ale pro některé (slabší) implementace. Nealfabetické znaky v řetězcích a binární data JSON jsou escapovány zpětným lomítkem, za kterým následuje buď jeden z běžně používaných znaků (např. \n pro nový řádek, \t pro tabulátor, \\ pro samotné zpětné lomítko) nebo \u indikující znak z Unicode (UTF-16), za nímž následují čtyři hexadecimální číslice.
Dá se říci, že JSON sází na jednoduchost způsobu uložení dat, srozumitelnost (data jsou čitelná člověkem), platformovou nezávislost a jednotnost (JSON se rychle etabloval) a to vše na úkor velikosti přenášených dat.
Alternativy
Vizuálně velmi podobný JSONu je SDL, který své složené datové typy a pole taktéž vkládá (i vícenásobně) do složených závorek. Jiný přístup má YAML, který na rozdíl od JSONu aktivně používá odsazování a může obsahovat i komentáře.
Další alternativou JSONu je XML, které lépe pojme i kontext toho, co přenáší – na rozdíl od JSON ale obsahuje průměrně 40 % samotné značky a jejich atributy. JSON je tedy považováno za „odlehčenou“ a jednodušší alternativu k XML. Navíc většinou existují importní/exportní metody, jak mezi XML a JSON data převádět. Oblast, ve které je JSON neoptimální, jsou binární data.
Některé programovací a skriptovací jazyky mají tzv. serializaci, implementovanou jako základní funkci. Její princip je s JSON velmi podobný, ale jsou specifické pro daný jazyk. Nemají-li nativně JSON ani serializaci, je poslední alternativou napsání vlastního řešení. Výhodou toho je absolutní kontrola nad tím, jaká data se přenesou a jak (textová či binární podoba, datová komprese), nevýhoda je v tom, že tento způsob není obecně známý a ti, kteří s ním budou pracovat, si jej budou muset nastudovat.