Přeskočit na obsah

Moho pruhobřichý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Chaetoptila)
Jak číst taxoboxMoho pruhobřichý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý
vyhynulý[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpěvci (Passeriformes)
ČeleďMohoidae
Rodmoho (Chaetoptila)
Binomické jméno
† Chaetoptila angustipluma
(Peale, 1849)
Původní rozšíření
Původní rozšíření
Původní rozšíření
Synonyma
  • moho úzkoperý
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moho pruhobřichý (Chaetoptila angustipluma) je vyhynulý ptákčeledi Mohoidae, endemit Havajských ostrovů. Datum posledního pozorování připadá na rok 1859.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Za popisnou autoritu moha pruhobřichého je pokládán anglický přírodovědec Titian Peale (1849), původní vědecké jméno znělo Entomiza angustipluma.[2] V současnosti uznávaný rod Chaetoptila popsal britský ornitolog Philip Lutley Sclater roku 1871. Ačkoli byl moho pruhobřichý pokládán za jediného zástupce svého rodu, v 90. letech 20. století došlo k popisu subfosilních pozůstatků, které mohly náležet dalším druhům.[3]

Z hlediska vnější systematiky patří moho pruhobřichý do čeledi Mohoidae, jejíž zástupci před nástupem molekulární fylogenetiky patřili do čeledi kystráčkovitých (Meliphagidae).[4]

Moho pruhobřichý dosahoval délky těla asi 32 cm. Délka křídla činila asi 14 cm, délka ocasu 15,3 cm, délka zobáku 3,4 cm a délka běháku 4,5 cm. Vzhledem se výrazně odlišoval od ostatních zástupců své čeledi.[5] Zbarvení bylo zelenohnědé, směrem ke kostřeci okrové, ocas byl hnědý se žlutými okraji. Spodní partie vynikaly matně bílým zbarvením s hnědým pruhováním. Hlava byla černohnědá, se zelenožlutým pruhováním a výraznou černou obličejovou maskou. Nohy a zobák se pohybovaly v černohnědých odstínech.[3]

Moho pruhobřichý se vyskytoval pouze na ostrově Havaj.[6] Subfosilní pozůstatky však ukazují na výskyt rodu Chaetoptila a možná přímo tohoto druhu i na ostrovech Oahu a Maui. Na Maui se spolu s pozůstatky připisovanými mohovi pruhobřichému objevují i pozůstatky jiného zástupce rodu Chaetoptila, jenž se vyznačoval mnohem užším zobákem. Oba ptáci spolu zjevně koexistovali, a proto se přizpůsobili jiné ekologické nice.[3]

Moho pruhobřichý žil v zalesněných oblastech ostrova Havaj, ale jeho ekologie zůstává prakticky neznámá.[7] Z volné přírody se navíc podařilo získat pouhé čtyři vzorky tohoto dnes již vyhynulého ptáka, a není proto ani jisté, jaké lokality ostrova obýval. Prvně jej pozorovali přírodovědci Charles Pickering a Titian R. Peale během americké expedice na Havajské ostrovy v letech 1838–1842, a to na náhorní plošině mezi horami a horní úrovní lesa. Od nich také pochází prakticky jediné, velmi strohé poznámky o chování tohoto druhu, včetně jeho zvyku navštěvovat oblasti s kvetoucími stromy. Poslední vzorky získal sběratel jménem J. Mills roku 1859, není však jisté, z jaké lokality.[3][5]

Mezinárodní svaz ochrany přírody vyhynutí tohoto druhu klade na vrub odlesňování, lovu a zavlečeným predátorům.[6] Obestřena tajemstvím ale zůstává otázka, proč moho pruhobřichý vymizel tak rychle. Moho ozdobný (Moho nobilis), blízce příbuzný druh a rovněž obyvatel ostrova Havaj, sice v důsledku lidského tlaku také vyhynul, ovšem přežíval o mnoho dekád déle.[3]

Muzejní vzorky

[editovat | editovat zdroj]

S výjimkou subfosilních pozůstatků existují pouze čtyři vzorky, které schraňují muzejní instituce v Cambridgi, Honolulu, New Yorku a Washingtonu, D.C.[3]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. Chaetoptila angustipluma (moho pruhobřichý) - Avibase. avibase.bsc-eoc.org [online]. [cit. 2025-04-01]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f HUME, J. Extinct Birds. 2. vyd. London & New York: Bloomsbury Publishing, 2017. 560 s. ISBN 978-1-4729-3744-5, ISBN 978-1-4729-3745-2. S. 289–290. (anglicky) 
  4. FLEISCHER, Robert C.; JAMES, Helen F.; OLSON, Storrs L. Convergent Evolution of Hawaiian and Australo-Pacific Honeyeaters from Distant Songbird Ancestors. Current Biology. 2008-12, roč. 18, čís. 24, s. 1927–1931. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. doi:10.1016/j.cub.2008.10.051. (anglicky) 
  5. a b FULLER, E. Extinct Birds. London: Viking/Rainbird, 1987. 256 s. ISBN 0816018332. 
  6. a b BirdLife International. Kioea [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2023 [cit. 2025-04-02]. Dostupné online. 
  7. Kioea. dlnr.hawaii.gov [online]. [cit. 2025-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]