Gladio
Operace Gladio | ||
---|---|---|
konflikt: Studená válka | ||
Trvání | 1952–1990 | |
Místo | Západní Evropa | |
Cíle | Zabránit rozšiřování států Varšavské smlouvy (cíl deklarovaný USA) | |
Metody | ||
Strany | ||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Operace Gladio bylo kódové označení pro tajné operace spících buněk určených k ozbrojenému odboji na území Západní Evropy. Síť buněk byla vytvářena během studené války Západní unií, Severoatlantickou aliancí a CIA.[1] Gladio bylo konkrétní označení buňky v Itálii, ovšem „operace Gladio“ se používá jako obecné označení všech obdobných organizací vytvořených západními zpravodajskými službami.[2][3]
Mezi používané metody při těchto operacích patřily atentáty, psychologické operace a operace pod falešnou vlajkou s cílem poškodit levicové politické strany. Během operací byli podporováni militantní antikomunističtí radikálové a krajně pravicoví extremisté. Svým způsobem šlo o podporu pravicového terorismu.[4][5][6] Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických odmítá, že by šlo o podporu terorismu, naopak stále uvádí, že se jednalo o operace, které měly zabránit rozpínání Sovětského svazu v Evropě.[7]
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]Po druhé světové válce se Spojené státy americké (USA) a Spojené království rozhodly vytvořit síť paramilitantních buněk v Západní Evropě, které měly za využití sabotáží a partyzánského boje bojovat proti Sovětskému svazu v případě, kdy by obsadil další evropský stát. Tyto tajné (a spící) milice měly vytvořit úkryty zbraní a munice, síť tunelů a rekrutovat spolehlivé členy. V případě přepadení Sovětským svazem měly na území zůstat a stát se zárodkem odbojových organizací.
První buňky byly vycvičeny britskou Special Operations Executive.[6][8] NATO následně poskytlo fórum pro koordinaci akcí, přičemž docházelo k bilaterální (a někdy také k multilaterální) spolupráci západoevropských zpravodajských služeb. Zapojeno bylo Vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě a Západní unie, která vznikla krátce před NATO.[9]
Operace v zemích NATO
[editovat | editovat zdroj]Itálie
[editovat | editovat zdroj]V Itálii byla založena spící buňka Gladio s vědomím ministra obrany Paola Emilia Tavianiho (Křesťanská demokracie), který byl ve funkci v letech 1953 až 1958.[10] O její existenci se společnost oficiálně dozvěděla až v roce 1990. Nicméně v roce 1984 o ní hovořil u svého soudu krajně pravicový terorista Vincenzo Vinciguerra, člen neonacistické organizace Avanguardia Nazionale. V roce 1990 její existenci zveřejnil premiér Giulio Andreotti, který současně disponoval seznamem 600 osob zapojených v buňkách Gladio a adresami více než sta úkrytů zbraní.[11] Při následném vyšetřování se zjistilo, že několik krajně pravicových teroristických organizací byly členy sítě tajných buněk, které byly napojeny na CIA.[12] Současně se ukázalo, že existovaly instrukce k infiltraci levicových skupin a vyvolání napětí ve společnosti prováděním útoků a následnému svalování viny na levici.[13]
Další vyšetřování z roku 2000 ukázalo, že USA byly informovány o plánech bombových útoků krajně pravicové skupiny Ordine Nuovo z let 1969 až 1974, ale nijak se jim nepokusily zabránit.[14]
Belgie
[editovat | editovat zdroj]Během zveřejnění existence italských buněk Gladio Andreotti uvedl, že poslední koordinační setkání velení buněk proběhlo v roce 1990 pod předsednictvím belgické zpravodajské služby. Krátce poté tehdejší belgický ministr obrany Guy Coëme přiznal existenci obdobných polovojenských buněk jako měla Itálie.[6] Brzy poté Evropský parlament odsoudil NATO za vytvoření tajné sítě polovojenských buněk v Západní Evropě.[15]
Po odhalení byly v Belgii vytvořeny vyšetřovací komise a v devadesátých letech došlo k procesu dostání buněk pod kontrolu státních orgánů. V této souvislosti se také vyšetřovalo možné spojení Brabantských zabijáků. Prošetřovaly se rovněž aktivity krajně pravicové extremistické organizace Westland New Post.[16]
Dánsko
[editovat | editovat zdroj]Dánská síť buněk byla pojmenována Absalon (po Absalonovi). Její struktura byla ukryta v dánské zpravodajské službě. Její existenci potvrdil bývalý ředitel CIA William Colby ve svých pamětech.[17]
Francie
[editovat | editovat zdroj]Již v roce 1947 francouzský ministr vnitra Édouard Depreux odhalil existenci tamní tajné polovojenské armády s kódovým označením „Plan Bleu“. Šlo o jednu z operací Západní unie.[6] Činnosti buněk napomáhala tajná služba Service de documentation extérieure et de contre-espionnage. Později se s nejasným výsledkem vyšetřovalo, jestli byly buňky napojeny na činnosti krajně pravicové Organizace tajné armády.[18][19]
Německo
[editovat | editovat zdroj]CIA se podílela také na vytvoření buněk v Západním Německu. Dokumenty odtajněné v roce 2006 ukázaly roli CIA při vytváření sítě tajných polovojenských buněk v Západním Německu v letech 1949 až 1953. Mezi členy těchto milicí byli i bývalí nacisté a členové jednotek Schutzstaffel. Tato struktura buněk byla rozpuštěna v roce 1953, jelikož existovala obava, že v případě odhalení by napojení na nacisty diskreditovalo vládu.[20] Činnost převzala Spolková zpravodajská služba (BND), která rovněž rekrutovala spící agenty pro účely případných odbojových akcí.
Nizozemsko
[editovat | editovat zdroj]V letech 1980 a 1983 našli občané náhodou dva úkryty zbraní, munice a výbušnin. Druhý nález v roce 1983 již donutil nizozemskou vládu přiznat, že šlo o skrýše buněk navázaných na mezinárodní síť vytvořenou NATO.[21][22][6]
Portugalsko
[editovat | editovat zdroj]V roce 1966 založila CIA v Portugalsku Aginter Press, krycí novinářskou agenturu, která ve skutečnosti sdružovala antikomunistické žoldnéře. Velel jim francouzský voják a antikomunista Yves Guérin-Sérac. Ten je cvičil v atentátech, sabotážích, teroristických útocích a subverzivních akcích.[6]
Řecko
[editovat | editovat zdroj]Po vstupu Řecka do NATO v roce 1952 byly tamní speciální brigády LOK (Lochoi Oreinōn Katadromōn) začleněny do sítě tajných buněk. Později byl zveřejněn dokument z roku 1955, ve kterém se CIA a Řecko dohodly na další spolupráci v činnosti LOK. Podle dochovaných dokumentů měly LOK nařízeno CIA zabránit za každou cenu levicovému převratu v zemi. Měly podíl na vojenském převratu roku 1967 a následné vládě řecké vojenské junty, který se stal měsíc před plánovanými volbami.[23]
Poté, co levicový politik Andreas Papandreu (Panhelénské socialistické hnutí) vyhrál v roce 1981 volby, později uvedl, že během své vlády odhalil v roce 1984 existenci tajné spící jednotky NATO s kódovým označením „Red Sheepskin“, kterou nechal poté rozpustit.[23]
Po Andreottiho odhalení italských Gladio v roce 1990 tehdejší řecký ministr obrany oficiálně potvrdil existenci Red Sheepskin, kteří měli být plně rozpuštěni až v roce 1988.[24]
Turecko
[editovat | editovat zdroj]Prostřednictvím operace Gladio CIA také podporovala turkický nacionalismus a turanismus, a to zejména podporou Alparslana Türkeşe a jeho extremistické organizace Šedí vlci.[25] V roce 1974 tyto vazby zveřejnil premiér Bülent Ecevit.[26] V Turecku se spící buňky nazývaly Kontrgerilla. V roce 1980 se jejich velitel Kenan Evren vojenským převratem chopil moci a stal se prezidentem.
Operace mimo země NATO
[editovat | editovat zdroj]Rakousko
[editovat | editovat zdroj]V Rakousku byla první spící buňka odhalena již v roce 1947. Zatčení krajně pravicoví radikálové Theodor Soucek a Hugo Rössner během svého soudu tvrdili, že konali s plným vědomím USA a Spojeného království. Oba byli odsouzeni k trestu smrti, ale jejich trest prezident Karl Renner snížil na doživotí, aby se z nich nestali mučedníci. V roce 1952 je prezident Theodor Körner omilostnil.[27] Jejich spojení s operací Gladio ale nikdy nebylo prokázáno.[28]
V šedesátých letech ministr vnitra Franz Olah založil ve spolupráci s MI6 a CIA tajnou jednotku s kódovým označením Österreichischer Wander-, Sport- und Geselligkeitsverein (OeWSGV).[22] V roce 1965 byla nalezena jedna z muničních skrýší.[6]
V roce 1990 rakouští politici dále tvrdili, že žádná taková síť buněk v Rakousku není a nebyla. Trvali na neutralitě Rakouska. Po nálezech dalších skrýší to v roce 1996 znovu popřel prezident Thomas Klestil.[29]
Skandinávie
[editovat | editovat zdroj]William Colby, bývalý ředitel CIA, ve svých pamětech tvrdil, že v roce 1951, když byl agentem CIA, pomáhal vycvičit tajné polovojenské jednotky v neutrálních skandinávských zemích (ve Švédsku a Finsku) a také v členských státech NATO (v Norsku a Dánsku). V roce 1953 byl navíc zatčen švédský nacista Otto Hallberg a bylo zjištěno, že organizoval paramilitantní buňku.[30]
Švýcarsko
[editovat | editovat zdroj]Krátce před Andreottiho odhalením oeprace Gladio v roce 1990 došlo k odhalení tajné buňky Projekt-26 ve Švýcarsku. Následující vyšetření neodhalilo napojení na NATO, ale spíše na MI6.[31] Ukázalo se, že v roce 1990 plukovník Herbert Alboth, operativec Projektu-26, zaslal na ministerstvo obrany utajený dopis, ve kterém byl ochoten vypovídat o činnostech Projektu-26. Krátce poté byl nalezen ve svém domě ubodán bajonetem. Vedle spící buňky Projekt-26, existovala ještě tajná zpravodajská organizace Projekt-27, která sbírala a vyhodnocovala informace.[32] Další vyšetřování z roku 1991 ukázalo, že Projekt-26 byl nelegitimní a že jeho spolupráce s Brity byla intenzivní. Britové prováděli výcvik.[33]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Operation Gladio na anglické Wikipedii.
- ↑ PEDRICK, Clare. CIA ORGANIZED SECRET ARMY IN WESTERN EUROPE. The Washington Post. 1990-11-14. Dostupné online [cit. 2025-06-10]. ISSN 0190-8286. (anglicky)
- ↑ NATO's secret armies: Operation GLADIO and terrorism in Western Europe. ResearchGate [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-04-07. (anglicky)
- ↑ HABERMAN, Clyde; TIMES, Special To the New York. EVOLUTION IN EUROPE; Italy Discloses Its Web Of Cold War Guerrillas. The New York Times. 1990-11-16. Dostupné online [cit. 2025-06-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ DEL PERO, Mario. The United States and "Psychological Warfare" in Italy, 1948-1955. The Journal of American History. 2001, roč. 87, čís. 4, s. 1304–1334. Dostupné online [cit. 2025-06-10]. ISSN 0021-8723. doi:10.2307/2674730.
- ↑ GANSER, Daniele. The CIA in Western Europe and the abuse of human rights. Intelligence and National Security. 2006-10-01, roč. 21, čís. 5, s. 760–781. Dostupné online [cit. 2025-06-10]. ISSN 0268-4527. doi:10.1080/02684520600957712.
- ↑ a b c d e f g Parallel History Project on Cooperative Security (PHP) - NATO's Secret Armies: Chronology. phpisn.ethz.ch [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné online.
- ↑ Misinformation about "Gladio/Stay Behind" Networks Resurfaces - US Department of State. usinfo.state.gov [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-03-28.
- ↑ Guardian on Italian inquiry into Gladio terrorism, 17 November 1990. www.cambridgeclarion.org [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné online.
- ↑ SINAI, Tamir. Eyes on target: ‘Stay-behind’ forces during the Cold War. War in History. 2021-07-01, roč. 28, čís. 3, s. 681–700. Dostupné online [cit. 2025-06-10]. ISSN 0968-3445. doi:10.1177/0968344520914345. (EN)
- ↑ Obituary: Paolo Emilio Taviani. the Guardian. 2001-06-21. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-22. (anglicky)
- ↑ https://web.archive.org/web/20090215131540/http://lavocedellevoci.it/inchieste1.php?id=32
- ↑ la Repubblica/fatti: Strage di Piazza Fontana spunta un agente Usa. www.repubblica.it [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné online.
- ↑ Gladio (TV Movie 1992) - IMDb. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-15. (anglicky)
- ↑ US 'supported anti-left terror in Italy' | World news | The Guardian. www.guardian.co.uk [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-14. (anglicky)
- ↑ European Parliament resolution on Gladio - Wikisource, the free online library. en.wikisource.org [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-18. (anglicky)
- ↑ Wayback Machine. www.comiteri.be [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-06-23.
- ↑ Wayback Machine. kms2.isn.ethz.ch [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-29.
- ↑ COGAN, Charles. ‘Stay-Behind’ in France: Much ado about nothing?. Journal of Strategic Studies. 2007-12-01, roč. 30, čís. 6, s. 937–954. Dostupné online [cit. 2025-06-10]. ISSN 0140-2390. doi:10.1080/01402390701676493.
- ↑ The C.I.A.'s Secret Armies in Europe (The Nation, April 6, 1992). www.thenation.com [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-11.
- ↑ CIA Ties With Ex-Nazis Shown. www.washingtonpost.com [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-25.
- ↑ Wayback Machine. mijngelderlandmedia.azureedge.net [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-06-21.
- ↑ a b Secret Gladio Network Planted Weapons Caches in NATO Countries. AP NEWS. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-18. (anglicky)
- ↑ a b Wayback Machine. files.libcom.org [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-11.
- ↑ Gladio in France, Guardian 14 Nov 1990. www.cambridgeclarion.org [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné online.
- ↑ MEHTAP SÖYLER. The Turkish Deep State State Consolidation, Civil Military Relations And Democracy. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Savcı, Ergenekon'u Kenan Evren'e sormalı asıl!. www.stargazete.com [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-01. (anglicky)
- ↑ HTTPS://AUSTRIA-FORUM.ORG, Austria-Forum |. Die Aktion Sacher deckte die Verschwörung auf. Austria-Forum [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné online. (německy)
- ↑ BIDDISCOMBE, Professor Perry. The Last Nazis. [s.l.]: The History Press 396 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7524-9642-9. (anglicky)
- ↑ Wayback Machine. www.php.isn.ethz.ch [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-18.
- ↑ DELAND, Mats; WESTIN, Charles. Brunt!: nationalistisk och nazistisk mobilisering i vår närmaste omvärld under efterkrigstiden. [s.l.]: Atlas 281 s. Dostupné online. ISBN 978-91-85677-53-5. (švédsky) Google-Books-ID: eGZ_NQAACAAJ.
- ↑ sciencelife:ETH Life - ETH Zurich's weekly web journal. archiv.ethlife.ethz.ch [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-24.
- ↑ Clarion: gladio, Norton-Taylor, Guardian 5 Dec 1990. www.cambridgeclarion.org [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-30. (anglicky)
- ↑ UK trained secret Swiss force, Norton-Taylor, Guardian, 20 Sep 1991. www.cambridgeclarion.org [online]. [cit. 2025-06-10]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PACNER, Karel - Československo ve zvláštních službách (1945-1961) díl III., Themis, 2002, ISBN 80-7312-012-7
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Gladio na Wikimedia Commons
- Cambridge Clarion - různé novinové články o Gladiu (anglicky)
- „Turkish Dirty War Revealed, but Papal Shooting Still Obscured“, Martin A. Lee, v Los Angeles Times, 12. duben 1998
- 1958-1990: Operace Gladio, italsky na libcom.org
- Operation Gladio (anglicky)
- Operation Gladio (anglicky) – z knihy The CIA's Greatest Hits (2012) od M. Zepezauera
- The Real History of Gladio (italsky)