Přeskočit na obsah

Faetoni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Phaethontiformes)
Jak číst taxoboxFaetoni
alternativní popis obrázku chybí
Faeton červenoocasý
(Phaethon rubricauda)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádfaetoni (Phaethontiformes)
Sharpe, 1891
Čeleďfaetonovití (Phaethontidae)
Brandt, 1840
Rodfaeton (Phaethon)
Linné, 1758
Sesterská skupina
slunatci (Eurypygiformes)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Faetoni (Phaethontiformes) jsou řád tropických mořských ptáků s jedinou recentní čeledí faetonovití (Phaethontidae) a jediným rodem faeton (Phaethon). Rozlišují se tři druhy faetonů, a sice faeton červenozobý, červenoocasý a žlutozobý. Vedle těchto současných zástupců je známá řada fosilních taxonů, z nichž ty nejstarší pochází již ze středníhopaleogénu.

Faetoni jsou převážně bíle zbarvení ptáci dosahující velikosti holubů. Jejich výrazným znakem je pár prodloužených středních ocasních per, která dosahují délky až 35 cm. Živí hlavně létajícími ale i jinými rybami, hlavonožci a někdy i korýši. Hnízdí ve volných koloniích na oceánských ostrovech. Samice klade jen jedno vejce přímo na zem, partnerská péče je sdílená. Nejedná se o ohrožené druhy.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Za formální autoritu řádu se považuje anglický zoolog Richard Bowdler Sharpe, který řád vytyčil v roce 1891.[1] Název řádu Phaethontiformes pochází ze starořeckého phaethón neboli „slunce“.[2]

Evoluce

[editovat | editovat zdroj]

Fosilní záznam faetonů započíná již ve středním paleogénu. K nejstarším fosilním taxonům faetonů patří Prophaethon shrubsolei z Britských ostrovů z raného eocénu, který je natolik odlišný od moderních faetonů, že se zařazuje do samostatné čeledi Prophaethontidae.[3][4] Kosti pánve a nohou tohoto druhu tvarem nepřipomínají ani tak moderního faetona, jako spíše trubkonosého ptáka, hlavně albatrosa. Z toho se usuzuje, že faetoni z čeledi Prophaethontidae patrně sháněli potravu sbíráním z hladiny, jako je tomu u albatrosů, a ne vrháním se do vody, jako to činí dnešní faetoni.[5] Z raného eocénu či pozdního paleocénu pochází i řada dalších fosilních rodů a druhů faetonů, avšak fosilní nálezy faetonů z oligocénu a neogénu jsou mnohem vzácnější, což napovídá, že někdy v této době se faetoni stali silně pelagickým druhem, tzn. začali převážně žít na otevřeném moři, kde nedochází k fosilizaci kostí tak snadno jako v příbřežních oblastech.[6]

Fylogeneze

[editovat | editovat zdroj]

Faetoni byli původně považováni za součást řádu veslonozí (Pelecaniformes).[7] Moderní analýzy DNA však ukázaly, že se v tomto případě jedná o konvergentní vývoj a že faetoni nejsou s veslonohými ptáky nijak příbuzní a nejsou dokonce příbuzní ani se společným kladem veslonozí + brodiví. Již analýza vaječných skořápek z roku 1995 odhalila, že skořápky faetonů postrádají vrstvu typickou pro veslonohé.[8] Postavení faetonů v rámci širšího fylogenetického stromu stále není úplně vyjasněno.[7] Starší studie navrhovaly, že faetoni mohou být příbuzní s trubkonosými (Procellariiformes),[9][10] avšak takové rozdělení bylo později odmítnuto.[11][12][13] Některé moderní studie považují za sesterskou skupinu faetonů slunatce (Eurypygiformes).[14][15][16] Jelikož se u faetonů zatím nepodařila bezpečně prokázat jejich příbuznost s jinými ptáky a také vzhledem ke starobylému původu faetonů řadí moderní taxonomie faetony do samostatného řádu Phaethontiformes.[7] Rozlišují se tři recentní zástupci faetonů v jediném rodě Phaethon:[17]

Běžné jméno Vědecké jméno Mapa rozšíření Fotografie
faeton červenozobý Phaethon aethereus Coastal areas of the Caribbean sea
faeton červenoocasý Phaethon rubricauda
faeton žlutozobý Phaethon lepturus

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Faeton červenozobý

Faetoni jsou středně velcí mořští ptáci o přibližné velikosti holubů. Faeton červenozobý a červenoocasý mohou měřit až přes 50 cm, dalších asi 30–35 cm měří pár středových ocasních per, která jsou delší u samců. Rozpětí jejich křídel přesahuje jeden metr, jejich váha se pohybuje kolem 700 g. Faetonu žlutozobý je menší a váží kolem 300 g. Opeření faetonů je převážně bílé s výraznými černými proužky přes oči a částečně černými částmi křídel. Samec i samice vypadají stejně. Statný zobák je jemně zahnutý a na konci zašpičatělý. Okraje zobáku jsou jemně zoubkované. Nozdry jsou dobře vyvinuty. Nohy jsou krátké a posazeny vzadu na těle, následkem čehož se faetoni pohybují po souši jen velmi nemotorně (podobně jsou na tom např. potápky). Prsty jsou spojeny blánou.[18] Hrdelní vaky jsou díky pokrývce peří jen nenápadné.[19]

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]
Mládě faetona červenoocasého

Faetoni se vyskytují v tropických a subtropických mořích a oceánech.[7] Drtivou většinu času tráví nad oceány, a na souš přicházejí v podstatě jen za účelem hnízdění. K pohybu na souši ostatně nejsou ani dost dobře přizpůsobeni, jelikož jejich krátké a slabé nohy umožňují jen chabou chůzi.[18]

Biologie a chování

[editovat | editovat zdroj]
Faeton žlutozobý na hnízdě

Faetoni utvářejí monogamní páry, které hnízdí ve volných, relativně malých koloniích na oceánských ostrovech. Typické hnízdiště bývá na okraji skalní římsy nebo podobných, predátorům těžko přístupných místech. Nezřídka však bývá relativně nízko nad zemí. Doba zahnízdění se místně liší a zatímco dále od rovníku hnízdí hlavně na jaře v létě, blíže k rovníku může k zahnízdění dojít kdykoliv během roku. Námluvy faetonů jsou velmi okázalé a hlasité. Během toku faetoni v malých skupinkách podnikají nápadité lety nad hnízdišti za hlasitého pokřiku. Potenciální páry faetonů se oddělují od hlavní skupiny a bok po boku poletují kolem ve společných nápaditých, vysoce synchronizovaných letech.[18] Samice klade pouze jedno vejce přímo na zem, typicky ve skrytu trávy nebo keře, občas do skalní škvíry. Inkubace, krmení mláďat i rodičovská péče jsou sdílené oběma partnery. Inkubace trvá kolem 40–46 dní.[7] Mláďata se rodí obalena hustým prachovým peřím.[19] Mláďata jsou po narození zahřívána po několik dní a krmena 70–90 dní.[7] Krmení mláďat probíhá tak, že rodiče vsunou zobák do zobáku svých potomků (u řady jiných vodních ptáků tomu je naopak).[19] Pohlavní dospělost nastává ve věku 2–3 let.[7]

Živí se hlavně rybami, převážně těmi létajícími. Z další potravy lze zmínit hlavně hlavonožce, méně často uloví i korýše. Pro potravu se vrhá střemhlavým pádem do vody, během kterého se potopí i několik metrů. Létající ryby může občas ulovit při jejich výskoku z vody.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SHARPE, Richard Bowdler. A review of recent attempts to classify birds; an address delivered before the Second international ornithological congress on the 18th of May, 1891. Budapest: Pub. at the office of the congress, 1891. Dostupné online. doi:10.5962/bhl.title.13335. S. 76. (anglicky) 
  2. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 301. 
  3. ↑ HARRISON, Colin James Oliver; HARRISON, Colin James Oliver; WALKER, Cyril Alexander. A REAPPRAISAL OF PROPHAETHON-SHRUBSOLEI AVES. Bulletin of the British Museum (Natural History) Geology. 1976, roč. 27, s. 3––29. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. 
  4. ↑ ANDREWS, Chas. W. On the Remains of a new Bird from the London Clay of Sheppey.. Proceedings of the Zoological Society of London. 1899, roč. 67, čís. 3, s. 776–785. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. ISSN 1469-7998. doi:10.1111/j.1469-7998.1899.tb06889.x. (anglicky) 
  5. ↑ MAYR, Gerald. New remains of the Eocene Prophaethon and the early evolution of tropicbirds (Phaethontiformes). Ibis. 2015, roč. 157, čís. 1, s. 54–67. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. ISSN 1474-919X. doi:10.1111/ibi.12214. (anglicky) 
  6. ↑ MAYR, Gerald. Partial skeleton from the Paleocene of New Zealand illuminates the early evolutionary history of the Phaethontiformes (tropicbirds). Alcheringa: An Australasian Journal of Palaeontology. 2023-07-03, roč. 47, čís. 3, s. 315–326. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. ISSN 0311-5518. doi:10.1080/03115518.2023.2246528. 
  7. ↑ a b c d e f g WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Tropicbirds (Phaethontidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2025-04-02]. ISSN 2771-3105. doi:10.2173/bow.phaeth1.01. (anglicky) 
  8. ↑ MIKHAILOV, Konstantin E. Eggshell structure in the Shoebill and pelecaniform birds: comparison with Hamerkop, herons, ibises, and storks. Canadian Journal of Zoology. 1995-09, roč. 73, čís. 9, s. 1754–1770. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. ISSN 0008-4301. doi:10.1139/z95-207. 
  9. ↑ MAYR, Gerald. The phylogenetic affinities of the Shoebill (Balaeniceps rex). Journal of Ornithology. 2003-04-01, roč. 144, čís. 2, s. 157–175. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. ISSN 2193-7206. doi:10.1007/BF02465644. (anglicky) 
  10. ↑ BOURDON, Estelle; AND IAROCHENE, Mohamed. Earliest African neornithine bird: A new species of prophaethontidae (Aves) from the Paleocene of Morocco. Journal of Vertebrate Paleontology. 2005-03-11, roč. 25, čís. 1, s. 157–170. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. ISSN 0272-4634. doi:10.1671/0272-4634(2005)025[0157:EANBAN]2.0.CO;2. 
  11. ↑ FAIN, Matthew G.; HOUDE, Peter. PARALLEL RADIATIONS IN THE PRIMARY CLADES OF BIRDS. Evolution. 2004, roč. 58, čís. 11, s. 2558. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. ISSN 0014-3820. doi:10.1554/04-235. (anglicky) 
  12. ↑ ERICSON, Per G.P; ANDERSON, Cajsa L; BRITTON, Tom. Diversification of Neoaves: integration of molecular sequence data and fossils. Biology Letters. 2006-08-09, roč. 2, čís. 4, s. 543–547. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. doi:10.1098/rsbl.2006.0523. PMID 17148284. 
  13. ↑ HACKETT, Shannon J.; KIMBALL, Rebecca T.; REDDY, Sushma. A Phylogenomic Study of Birds Reveals Their Evolutionary History. Science. 2008-06-27, roč. 320, čís. 5884, s. 1763–1768. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. ISSN 0036-8075. doi:10.1126/science.1157704. (anglicky) 
  14. ↑ JARVIS, Erich D.; MIRARAB, Siavash; ABERER, Andre J. Whole-genome analyses resolve early branches in the tree of life of modern birds. Science. 2014-12-12, roč. 346, čís. 6215, s. 1320–1331. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. doi:10.1126/science.1253451. PMID 25504713. 
  15. ↑ SANGSTER, George; BRAUN, Edward L.; JOHANSSON, Ulf S. Phylogenetic definitions for 25 higher-level clade names of birds. Avian Research. 2022-01-01, roč. 13, s. 100027. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. ISSN 2053-7166. doi:10.1016/j.avrs.2022.100027. 
  16. ↑ STILLER, Josefin; FENG, Shaohong; CHOWDHURY, Al-Aabid. Complexity of avian evolution revealed by family-level genomes. Nature. 2024-05, roč. 629, čís. 8013, s. 851–860. Dostupné online [cit. 2025-04-01]. ISSN 1476-4687. doi:10.1038/s41586-024-07323-1. PMID 38560995. (anglicky) 
  17. ↑ Kagu, Sunbittern, tropicbirds, loons, penguins. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v15.2 [cit. 2025-04-02]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c Handbook of the birds of the world: Volume 1 - Ostrich to Ducks. Příprava vydání Joseph del Hoyo, Andrew Elliott, Jordi Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1992. Dostupné online. ISBN 84-87334-10-5. S. 280-287. (anglicky) 
  19. ↑ a b c ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Svět zvířat IV - Ptáci(1). Praha: Albatros, 1998. S. 42. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu faetoni na Wikimedia Commons
  • Taxon Phaethontidae ve Wikidruzích
Ptáci
Běžci
Letci
Galloanserae
Neoaves
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Faetoni&oldid=24796207“