Bitva u Soissons (718)
| Bitva u Soissons | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Občanská válka ve Franské říši (715–718) | |||
 Mapa franského království po smrti Pipina II. v roce 714. Paul Vidal de La Blache, Všeobecný atlas historie a geografie (1912). | |||
| Trvání | 718 | ||
| Místo | nedaleko Soissons | ||
| Souřadnice | 49°22′54″ s. š., 3°19′25″ v. d. | ||
| Výsledek | vítěztví Karla Martela | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Soissons v roce 718 byla poslední z velkých bitev občanské války Franské říše mezi dědici Pipina II. Prostředního. Od Pipinovy smrti v prosinci 714 jeho vnuk Theudoald, vdova po Pipinovi Plektruda, patrně jeho nemanželský syn Karel Martel, jeho nástupce ve funkci majordoma královského paláce v Neustrii Ragenfrid a nový merovejský král Chilperich II. vedli mezi sebou válku o moc.[1] Ragenfrid s Chilperichem byli v tomto boji zpočátku úspěšní, zatímco Plektruda s Theudoaldem byli brzy poraženi a donuceni vzdát se svých nároků i statků. Karel Martel nakonec v několika bitvách otočil vývoj této občanské války na svou stranu a vynutil si kapitulaci všech svých protivníků.
Po porážce v bitvě u Vincy se Chilperich a Ragenfrid spojili s Odonem Akvitánským, nezávislým vévodou z Akvitánie a chystali se na střet u Soissons. Jejich protivník Karel Martel toto předvídal a čekal na ně se svou armádou žoldnéřů s kterými spojenecké síly Odona, Chilpericha a Ragenfrida poblíž Soissons snadno porazil.[2] Král Chilperich z bojiště uprchl s Odonem Akvitánským do země jižně od Loiry a Ragenfrid uprchl do Angers. Odo Akvitánský brzo krále Chilpericha zradil a s Karlem Martelem uzavřel mír za příslib ponechání si titulu vévody. Také Ragenfrid uzavřel mír vyměnou za část svého majetku a ukončení války.[3] Když Chlothar IV. v roce 718 zemřel, Karel Martel uznal i Chilpericha králem. Tento majestát byl pouze formální, Chilperich se vzdal své politické moci, ve prospěch Karla Martela, kterého uznal jako majordoma nad všemi královstvími.[pozn. 1] Karel Martel se stal nesporným dux Francorum.[4]
Karel Martel se rozhodl ušetřit všechny své protivníky, jeho synovec Theudoald později sloužil v jeho armádě. Ani s vdovou Plektrudou se nezacházelo špatně. Nakonec Karel nechal žít i sesazeného krále Chilpericha a jeho majordoma Ragenfrida.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Chilperich se stejně jako ostatní merovejští králové stal králem Roi fainéant, skutečnou výkonnou moc ve Franské říši měli majordomové královských paláců
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Soissons (718) na anglické Wikipedii.
- ↑ The Hammer Falls - Charles Martel. 15-Minute History Podcast [online]. [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TINKLER, Michael C. Charles Martel - EWTN. EWTN Global Catholic Television Network [online]. [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Charles Martel - Catholic Encyclopedia [online]. New Advent [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FOURACRE, Paul. The Age of Charles Martel. [s.l.]: Routledge 222 s. Dostupné online. ISBN 978-1-317-89848-1. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Battle of Soissons“, jehož autorem je Michael Ray.