Přeskočit na obsah

Ejal Zamir

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ejal Zamir
Ejal Zamir (2025)
Ejal Zamir (2025)
24. náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil
Úřadující
Ve funkci od:
5. března 2025
PředchůdceHerci Halevi
Vojenská služba
SlužbaIzrael Izrael
Složka Izraelské obranné síly
Doba služby1984–2022, od 2025
Hodnostgenerálporučík (rav aluf)
Bitvy/válkyjiholibanonský konflikt
druhá libanonská válka
první intifáda
druhá intifáda
válka v Pásmu Gazy (2008–2009)
válka v Pásmu Gazy (2012)
válka v Pásmu Gazy (2014)
izraelsko-palestinské střety (květen 2021)
válka v Pásmu Gazy
Narození26. ledna 1966 (59 let)
Ejlat, Izrael
Alma materHaifská univerzita
Telavivská univerzita
Wharton School of the University of Pennsylvania
École militaire
Profesevoják
CommonsEyal Zamir
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ejal Zamir (hebrejsky אייל זמיר‎; * 26. ledna 1966 Ejlat) je generálporučík (rav aluf) Izraelských obranných sil (IOS), od března 2025 náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil. Ve svých 59 letech se stal nejstarší osobou v této funkci.

Dříve působil jako generální ředitel ministerstva obrany, zástupce náčelníka Generálního štábu, velitel jižního velitelství, vojenský tajemník předsedy vlády, velitel 36. divize, velitel 143. divize a velitel 7. obrněné brigády.

Mládí a vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 26. ledna 1966 v Ejlatu[1] do rodiny Šloma a Jafy jako nejstarší ze tří dětí.[2] Jeho otec sloužil v Izraelských obranných silách a byl umístěn v Ejlatu.[3] Jeho dědeček z otcovy strany Aharon, původem z Jemenu, byl členem podzemní organizace Irgun.[4] Prarodiče z matčiny strany pocházeli ze syrského Aleppa.[4][5]

Navštěvoval vojenskou akademii v Tel Avivu[6] a získal bakalářský titul v oboru politologie na Telavivské univerzitě[3] a magisterský titul v oboru politologie na Haifské univerzitě.[7]

Vojenská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Svou vojenskou kariéru zahájil v roce 1984 vstupem do obrněného sboru.[8] V roce 1985 absolvoval kurz velitelů tanků a zúčastnil se jiholibanonského konfliktu.[9] O rok později absolvoval kurz pro důstojníky obrněných jednotek a stal se velitelem čety a roty u 500. brigády a 460. brigády.[6]

V letech 1992–1994 působil jako operační důstojník 7. obrněné brigády (v hodnosti majora). Mezi roky 1994 a 1996 působil jako velitel 75. praporu 7. obrněné brigády (v hodnosti podplukovníka). V období 1996–1997 byl velitelem kurzu pro velitele tanků. V roce 1997 odešel na rok studovat na École militaire ve Francii.

V letech 1998–2000 působil jako operační důstojník 162. divize. Mezi roky 2000 a 2002 byl velitelem 656. brigády.

V letech 2003–2005 byl velitelem 7. obrněné brigády.[10] Od roku 2007 do roku 2009 sloužil jako velitel 143. divize a současně velel kurzu pro velitele rot a praporů.

V červnu 2009 byl jmenován velitelem 36. divize. V červenci 2011 jej nahradil Tamir Hajman.

V listopadu 2012 byl jmenován vojenským tajemníkem předsedy vlády Benjamina Netanjahua,[11] přičemž funkci zastával do 3. září 2015. V říjnu téhož roku nastoupil do funkce velitele jižního velitelství,[12] kde jej v červnu 2018 nahradil Herci Halevi.[13][14]

V roce 2018 byl jedním z kandidátů na post náčelníka Generálního štábu Izraelských obranných sil.[15] Nakonec byl do této funkce jmenován Aviv Kochavi a Zamir se stal jeho zástupcem,[16] funkci vykonával do 11. července 2021.[17]

Dne 13. června 2022 zahájil ministr obrany Binjamin Ganc proces výběru 23. náčelníka Generálního štábu. Mezi kandidáty byl Zamir, Herci Halevi a Jo'el Strik.[18] O čtyři dny později Ganc oznámil, že mezi kandidáty již není Strik.[19] V září bylo oznámeno, že funkce se ujme Halevi.[20]

Dne 2. ledna 2023, pár dní po jmenování šesté vlády Benjamina Netanjahua, jmenoval ministr obrany Jo'av Galant Zamira generálním ředitelem svého ministerstva.[21] Poté, co Herci Halevi v lednu 2025 oznámil svůj záměr odstoupit z funkce náčelníka Generálního štábu, ministr obrany Jisra'el Kac oznámil, že Zamir je spolu s Amirem Bar'amem a Tamirem Jad'ajem jedním z kandidátů na tuto funkci.[22] Dne 1. února předseda vlády Benjamin Netanjahu oznámil, že Haleviho nahradí Zamir,[23] a o pět dní později Zamir skončil ve funkci generálního ředitele ministerstva obrany. Zamirovo jmenování schválila vláda 16. února 2025, přičemž úřadu se ujal 5. března 2025.[24]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Je ženatý s Ornou. Mají spolu tři děti, syny Oriho a Itaje a dceru Roni.[3][25] Rodina žije v Hod ha-Šaron.[26] Syn Ori je od začátku války v Pásmu Gazy v říjnu 2023 nasazen v bojích.[3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Eyal Zamir na anglické Wikipedii a אייל זמיר‎ na hebrejské Wikipedii.

  1. ↑ המנכ"ל ה-25 של משרד הביטחון [online]. Ministerstvo obrany Státu Izrael [cit. 2025-06-05]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  2. ↑ נער הפנימיה מאילת שהגיע לפסגת הצבא: אייל זמיר יהיה הרמטכ"ל השריונר הראשון מאז דדו | ישראל היום. Jisra'el ha-jom [online]. 2025-03-07 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  3. ↑ a b c d CRISSY, Ron. From the tank to the top: Eyal Zamir’s journey to IDF chief of staff. Ynetnews. 2025-03-06. Dostupné online [cit. 2025-06-06]. (anglicky) 
  4. ↑ a b ISRAEL, David. Eyal Zamir Becomes IDF’s 24th Chief of Staff in Tensest Period of Israel’s History [online]. The Jewish Press, 2025-03-05 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Jan Fingerland: Muž, který má změnit izraelskou armádu [online]. Český rozhlas Plus, 2025-03-13 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b אייל זמיר [online]. [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. ↑ Former deputy IDF chief Eyal Zamir takes up post as Defense Ministry director. The Times of Israel [online]. 2023-02-01 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ אחרי שנבחר רמטכ"ל, הקרב הוא על זהות סגנו. Davar [online]. 2018-11-01 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  9. ↑ רוח המפקד - סגן הרמטכ"ל, אלוף אייל זמיר [online]. 2007-02-06 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  10. ↑ קצינים בכירים בעלי "שעות עזה" רבות בוחרים את הרגע המרגש ביותר שעברו ברצועה: המאבק הבלתי פוסק בטרור, היחס מצד התושבים והחברים שאינם. Makor rišon [online]. 2005-09-12 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  11. ↑ "האנשים הם המרכיב העוצמתי האמיתי של צה"ל" [online]. Aruc ševa, 2012-11-26 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  12. ↑ "ניצחנו ב'צוק איתן' ונשארנו בני אדם" [online]. Aruc ševa, 2015-10-14 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  13. ↑ IDF taps military intel head as new chief of volatile Southern Command. The Times of Israel [online]. 2018-06-07 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. 
  14. ↑ האלוף שהוריד גיליוטינה על חמאס עוזב את עזה - ומסמן את היעד הבא [online]. Walla!, 2018-06-09 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  15. ↑ המירוץ נפתח: אלה ארבעת המועמדים לרמטכ"לות [online]. Srugim, 2018-08-07 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  16. ↑ סגן הרמטכ"ל הבא: אייל זמיר. Ynet [online]. 2018-11-22 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  17. ↑ Maj. Gen. Herzi Halevi takes over as IDF’s deputy chief of staff. The Times of Israel [online]. [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ זיתון, יואב; פוקס, נינה. גנץ פתח בהליך מינוי הרמטכ"ל הבא, בין המועמדים: סגנו של כוכבי והסגן לשעבר. Ynet. 2022-06-13. Dostupné online [cit. 2025-06-06]. (hebrejsky) 
  19. ↑ זיתון, יואב. גנץ צמצם את רשימת המועמדים: הרמטכ"ל הבא - הרצי הלוי או אייל זמיר. Ynet. 2022-07-17. Dostupné online [cit. 2025-06-06]. (hebrejsky) 
  20. ↑ הרצי הלוי נבחר לתפקיד הרמטכ"ל ה-23 של צה"ל [online]. Walla!, 2022-09-05 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  21. ↑ סגן הרמטכ"ל לשעבר מונה למנכ"ל משרד הבטחון [online]. Srugim, 2023-01-02 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  22. ↑ PAGE. After Halevi’s resignation, Katz names 3 generals as candidates for next IDF chief. The Times of Israel [online]. [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ כפי שפורסם ב"הארץ" נתניהו וכץ הודיעו כי אייל זמיר ימונה לרמטכ"ל הבא. Ha'arec [online]. 2025-02-01 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  24. ↑ זיתון, יואב; כהן, גלעד. הרמטכ"ל אייל זמיר נכנס לתפקיד: "חמאס טרם הוכרע, פני החטופים לנגד עיניי". Ynet. 2025-03-05. Dostupné online [cit. 2025-06-06]. (hebrejsky) 
  25. ↑ הקצין שעשוי להיות הרמטכ"ל ה-24: מי אתה אייל זמיר? | ישראל היום. Jisra'el ha-jom [online]. 2025-01-21 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  26. ↑ באופן נדיר לתקופה, מינויו של זמיר לרמטכ"ל הוא ההחלטה הנכונה והמתבקשת. Ha'arec [online]. [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Ejal Zamir na Wikimedia Commons
Náčelníci Generálního štábu Izraelských obranných sil Izrael
Velitelé jižního velitelství Izrael

Alon (1948–49) • Rabin (1949) • Dajan (1949-51) • Cadok (1951–54) • Peri (1954) • Amit (1955–56) • Simchoni (1956) • Laskov (1956–58) • Herzog (1958) • Jofe (1958–62) • Cvi Zamir (1962-64) • Gaviš (1965-69) • Šaron (1969-73) • Gonen (1973) • Bar-Lev (1973) • Tal (1973-74) • Adan (1974) • Adam (1974-76) • Šapir (1976–78) • Šomron (1978–82) • Erez (1982–83) • Bar Kochva (1983–86) • Sagi (1986) • Mordechaj (1986–89) • Vilna'i (1989–94) • Mofaz (1994–96) • Janaj (1996–97) • Samia (1997–2000) • Almog (2000–03) • Harel (2003–05) • Galant (2005–2010) • Ruso (2010–2013) • Turdžeman (2013–2015) • Ejal Zamir (2015–2018) • Halevi (2018–2021) • Toledano (2021–2023) • Finkelman (2023–2025) • Asor (od 2025)


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ejal_Zamir&oldid=25001340“