Eurocentrismus
Eurocentrismus (také europocentrismus) je pojmem popisujícím obecný pohled na svět, jeho směřování a vývoj. Vychází z evropského náhledu na světový řád, z evropských zvyků, tradic, historického vývoje, představ a věr.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Zrod eurocentrismu je spojován s kolonialismem či imperialismem[1] a jeho kritika naopak s antikolonialismem, dekolonizací nebo neokolonialismem. Eurocentrismus je považován za jeden z mnoha (etno)centrismů (afrocentrismus, sinocentrismus, rusocentrismus nebo v českých podmínkách pragocentrismus) s tím rozdílem, že eurocentrismus se stal dominantním ideologickým ospravedlněním (i interpretací) koloniální expanze Evropy v novověku. Dnes je podle kritiků (například egyptský ekonom Samir Amin) ideologií globální dominance kapitalismu. Vzhledem ke globálnímu charakteru kapitalismu je eurocentrismus spojován i s neevropany, kteří díky kolonialismu, kulturnímu imperialismu nebo kulturním střetům přijali eurocentrické pojmy, jazyk a hodnoty za vlastní.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Jako způsob pohledu eurocentrismus vědomě i nevědomě aplikuje evropské standardy a představy na mimoevropské kultury i náboženství.[1] Jeho nedílnou součástí jsou také geokulturní reprezentace Západu a Východu jako dvou protikladů, jak je popsali například Edward Said[2] nebo Larry Wolff,[3] nebo protiklady mezi barbarstvím a civilizací atp., jež hrály významnou roli ve společenskovědním myšlení 19. století.
Projevy
[editovat | editovat zdroj]Jako dominantní diskurz je eurocentrismus obsažen v celé řadě společenskovědních, politických a kulturních pojmů a koncepcí. Podle Jamese Blauta je základním problémem skutečnost, že eurocentrismus není pouhý předsudek, ale o soubor empirických faktů a je tedy záležitostí vědy a akademického světa.[4]
Jako jeden z příkladů uvádí Blaut převládající eurocentrický výklad evropských a světových dějin. Podle jeho interpretace mají světové dějiny své věčné jádro (Inside) a svou věčnou periférii (Outside). Zatímco jádro má dynamický lineárně pojatý vývoj charakteristický pokrokem, periferie je odsouzena k roli imitátora, který přijímá inovace, technologie či obecně pokrok od jádra. Podle Blauta je jádrem tzv. Větší Evropa (Evropa a Severní Amerika) a ostatní svět je naopak periférií. Jinými slovy sociální dynamismus je přisuzován jen jádru.[5]
V rámci kritiky takového pojetí světových dějin se J. Blaut, A. Gunder Frank nebo I. Wallerstein zaměřili na kritiku představy o autonomním vývoji jádra, tzn. Evropy. Eurocentrické pojetí vidí evropský vývoj jako specifický (evropský zázrak) a ignoruje podněty z neevropských oblastí a civilizací, které přispěly k expanzi Evropy a Západu obecně. Nejznáměji tuto koncepci rozvinul J. M. Hobson, který hovoří o orientálních globalizacích a ukazuje, že celá řada inovací, technologii nebo vědeckých poznatků, ale také hospodářských projevů kapitalismu existovala mnohem dříve mimo Evropu.[1] V mnoha případech je Evropa pouze převzala.[6]
Dalším projevem je univerzalismus. Podle Wallersteina se jedná o představu, že evropské nebo západní zkušenosti, poznání, věda, metody, řešení a hodnoty mají univerzální platnost kdekoliv na světě.[7] Tento universalismus ve skutečnosti zakrývá skutečnost, že se jedná o partikulární zkušenosti a hodnoty.
Dalším prvkem eurocentrismu je samotné chápání vývoje, které nevychází z univerzální koncepce, ale z judeo-křesťanského pojetí času, které je lineární (tzn. vede od bod A do bodu Z). Vědecký diskurz pokroku je sekularizovanou reflexí takové koncepce. Naopak cyklické pojetí času, typické pro jiné kultury a civilizace, je potlačeno nebo ignorováno. Problémem je, že se jedná o nereflektovanou skutečnost, která je ideologicky zamlžena univerzálním nárokem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c SUŠOVÁ-SALMINEN, Veronika. Eurocentrismus a jeho současné postkoloniální kritiky. iTvar [online]. [cit. 2025-05-04]. Dostupné online.
- ↑ Said,E.: Orientalismus. Západní koncepce Orientu.Litomyšl-Praha 2008.
- ↑ Wolff L.: Inventing Eastern Europe. The Map of Civilization on the Mind of the Enlightenment. Stanford Un. Press 1994.
- ↑ Blaut, J.:The Colonizer's Model of the World.Geographical Diffusionism and Eurocentric History. New York 1993, s.9
- ↑ Blaut, J.c.d.,s.1.
- ↑ Hobson, J.M.:The Eastern Origins of Western Civilization. Cambridge 2004.
- ↑ Wallerstein, I.: Eurocentrism and its Avatars. The Dilemmas of Social Science. Online: http://www.binghamton.edu/fbc/iweuroc.htm Archivováno 9. 3. 2009 na Wayback Machine.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- AMIN, Samir: Eurocentrism. Monthly Review Press.New York 1989. ISBN 978-08-53457-85-5.
- BLAUT, James M.: The Colonizer's Model of the World. Geographical Diffusionism and Eurocentric History. The Guilford Press.New York 1993. ISBN 978-08-98623-48-2.
- HOBSON, John M.: The Eastern Origins of Western Civilisation.Cambridge University Press. Cambridge 2004.ISBN 978-05-21547-24-6.
- WALLERSTEIN, Immanuel M.: Evropský univerzalismus. Rétorika moci. SLON. Praha 2008. ISBN 978-80-86429-81-6.
