Přeskočit na obsah

Franz Pawlu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz Pawlu
Portrét Franze Pawlu od Josefa Kunzfelda
Portrét Franze Pawlu od Josefa Kunzfelda
Rodné jménoFranz Pawlu
Narození4. října 1854
Bořitov
Úmrtí1. září 1922 (ve věku 67 let)
Brno
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Povoláníarchitekt a stavitel
ChoťMarie Ptáčková
DětiArnold Pawlu
Oskar Pawlu
František Pawlu
Marie Lorková (Pawlu)
Romana Pawlu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Pawlu (česky František Pavlů) (4. říjen 1854, Bořitov1. září 1922, Brno)[1] byl brněnský architekt a stavitel.

František se narodil v Bořitově č. 58 jako syn tesařského mistra Jana Pavlů a Marie Svobodové. Dne 3. března 1878 se v Tišnově oženil s Marií Ptáčkovou z Bobrové.[2] Po krátkém pobytu s rodiči v Tišnově odešel v 80. letech do Brna,[3][4] kde pracoval jako pomocník na stavbách. Posléze studoval Stavební průmyslovou školu v Brně. V této době absolvoval praxi ve Vídni, kde se naučil moderním trendům.[2]

Jeho kariéra skončila pádem rakouské monarchie.[2] František zemřel na srdeční vadu v zemské nemocnici a posléze byl pohřben na ústředním hřbitově v hrobce č. 244–245.[1][5] Majetek čítající asi 80 domů přešel po smrti nejspíše na syna Františka R. Pavlů, po Únorovém převratu byl díky dobrozdání švagra JUDr. Lorka o jeho československé spolehlivosti vyňat ze záboru a předán do správy Lorka. Nicméně posléze byl František Pavlů a rodina označeni za Němce s nacistickými sklony a jejich majetek v hodnotě 90 milionů Kčs zabaven a předán do správy Fondu národní obnovy.[6] Po revoluci se majetek vrátil do rukou rodiny Lorkovy.[7]

František a Marie měli spolu pět dětí – Arnolda (1880–1927),[8] Oskara (1888–?),[9] Františka (?–?),[10] který vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění u F. Engelmüllera,[11] Marii (1900–1993),[12] jenž se vzdala za advokáta Jaroslava Lorka (Loreck) a Romanu (1891–?).[13]

Návrhy jeho staveb z počátku vychází z dramatických tendencí pozdního historismu, což je patrné také u jeho vlastních nájemních domů. Jeho řadu utilitárních budov posléze přerušila přestavba druhého klášterního kostela v Tišnově z let 1900 a 1901, kterou následovala řada nájemních domů ve stylu rané secese s florálními a antropomorfními prvky. Po odeznění secese se Pavlů navrátil k historismu, avšak barokizujícímu.[11] Pavlů ovlivnil brněnskou zástavbu především v místě dnešního Konečného náměstí (tehdy jako Am Tivoli), kde v místech bývalého vojenského cvičiště postavil dvě cihelny (jedna přímo na náměstí, druhá v dnešní ulici Čápkova) a nechal odvézt velké množství zeminy a teren upravit pro budoucí náměstí. Zde pak postavil v letech 1908 až 1914 několik staveb, především tzv. Pawlu-hof.[2] Měl se podílet také na stavbě Justičního paláce v Rooseveltově ulici a také opravě starého Mahenova divadla.[2][3] Na rohu dnešních ulic Drobného a Erbenovy vyprojektoval a postavil honosný hotel Belveder. Vybudoval také celé ulice či jejich části, jako Veveří či Jiráskovu.[2] Jeho stavební firma se ucházela o stavbu nové budovy České technické vysoké školy, což vzbudilo nevoli Čechů, jelikož jej považovali za Němce.[14]


Pavlů spolupracoval s architekty A. von Wielemannsem, J. Gartnerem, O. Polívkou a dalšími. Ke konci 19. století zaměstnával svého synovce Josefa Müllera či syny Arnolda a Oskara.[11] Na stavbách zaměstnával také levnější trestance.[15] Pavlů byl za své zásluhy v brněnském stavitelství několikrát oceněn, stal se rytířem Řádu sv. Řehoře.[11]

Seznam staveb

[editovat | editovat zdroj]

Soupis staveb navržených či postavených Františkem Pavlů.[1][11]

Rok Název stavby Místo Obrázek Poznámka
1887 nájemné domy A. Tlaskala Křížová 48, 50, Brno
1887 nájemné domy Veveří 57, 59, 61, Brno
1887 nájemné domy A. L. Baase Veveří 48, Brno
1887 nájemné domy K. Nováka Staňkova 5, 7, 9, 11, 13, Brno
1887 zvonařská dílna E. Webera Jugoslávská 44, Brno
1887 nájemní domy A. Pospiechové Gorkého 30, Brno
1889 vlastní nájemný dům Veveří 51, Brno
1888, 1894 nájemné domy Jiráskova 38, 40, 42, Brno
1890 nájemný dům Veveří 55, Brno
1890–1891 vlastní nájemné domy Jana Uhra 1, 2, 6, 8, 9, 10, Brno
1893–1894 vlastní nájemný dům Veveří 71, Brno
1894–1895 vlastní nájemné domy Jiráskova 44, 46, Brno
1894 nájemné domy Veveří 67, 69, 71, Brno
1896 nájemné domy Jiráskova 48, 50, 52, Brno
1897 nájemné domy Jana Uhra 12, 14, 16, Brno
1897–1898 nájemné domy Jiráskova 37, 39, 41, 43, 45, Brno
1898 nájemné domy Lidická 39, 41, Brno
1898 nájemný dům Veselá 6, Brno
1898–1900 nájemné domy náměstí Svobody 13, 14, Brno
1899 nájemné domy Jiráskova 47, 49, 51, Brno
1899 nájemný dům Veveří 13, Brno
1900? nájemný dům Mendlovo náměstí 13, Brno
1900–1901 přestavba kostela Klášterní kaple, Tišnov
1900–1902 nájemné domy Konečného náměstí 1, 2, 3, Brno tzv. Pawlu-Hof
1900 nájemné domy Jiráskova 59, 61, Brno
1901 nájemný dům Hlinky 25, Brno
1901 nájemný dům Výstavní 24, Brno
1902–1904 nájemné domy Cejl 84, 84a, 86, 88, 90, Brno
1902 nájemné domy Antonína Slavíka 1, 3, 5, Brno
1903 nájemný dům Veveří 14, Brno
1903 nájemný dům Drobného 14, Brno
1903 nájemné domy Jiráskova 53, 55, 57, Brno
1904–1905 nájemný dům Úvoz 63, Brno
1904 nájemný dům Antonína Slavíka 7, Brno
1904 nájemný dům náměstí Svobody 18, Brno
1905 nájemný dům Palackého 84, Brno
1906 nájemný dům Bratislavská 33, Brno
1906–1908 nájemné domy Antonína Slavíka 9, 11, 13, 15, 17, 19, Brno
1907–1908 nájemné domy Helfertova 3, 5, 7, Brno
1908–1909 nájemný dům Drobného 46, Brno (s Arnoldem. Pawlu)
1908–1909 nájemné domy Veveří 52, 54, 56, 58, 60, Brno
1910 nájemné domy Konečného náměstí 4, 5, 6, Brno
1910 nájemný dům Nerudova 2, Brno
1911 nájemné domy Čápkova 48, 50, Brno
1912 nájemný dům Erbenova 2, Brno
1912–1913 nájemné domy Erbenova 4, 6, 6, Brno (s A. Pawlu)
1913–1914 nájemný dům Jánská 21, Brno (s A. Pawlu)
1914 nájemné domy Veselá 10, 12, Brno
1914? nájemný dům Veveří 73, Brno
1914–1915 nájemné domy Žižkova 1, 2, Brno
1913 nájemné domy Erbenova 1, 1a / Drobného 48, Brno
1914–1915 nájemný dům Úvoz 63, Brno
  1. a b c František (Franz) Pawlu (Pavlu). Encyklopedie dějin města Brna [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f Významní rodáci [online]. Obec Bořitov [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  3. a b BRÁNSKÝ, Jaroslav. Výtvarní umělci v okrese Blansko. Blansko: Okresní kulturní středisko,, 1990. 132 s. ISBN 80-85065-12-6. S. 88. 
  4. Universitas, revue Masarykovy univerzity v Brně. 1990, roč. 23, čís. 3, s. 67. Dostupné online. 
  5. Lidové noviny. 1922-09-03, roč. 30, čís. 441, s. 10. Dostupné online. 
  6. HRDLIČKA, Jan. Zachránili jsme národu 90 milionů Kčs. Čin, list české sociálně-demokratické strany dělnické pro osvobozené části Moravy. 1946-07-24, roč. 2, čís. 166, s. 5. Dostupné online. 
  7. TAUŠOVÁ, Zuzana. Dům proti Tivoli zazáří novou omítkou. Brněnský deník. 2010-07-23. Dostupné online [cit. 2025-05-18]. 
  8. Arnold Pawlu. Encyklopedie dějin města Brna [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  9. Oskar Pawlu (Pavlu). Encyklopedie dějin města Brna [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  10. František Pawlu. Encyklopedie dějin města Brna [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  11. a b c d e ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 - 1918 na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. vyd. Olomouc: Muzeum Umění, 2002. 702 s. ISBN 978-80-85227-49-9. S. 468. 
  12. Marie Lorková. Encyklopedie dějin města Brna [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  13. Romana Pawlu (Pavlu). Encyklopedie dějin města Brna [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  14. Stavba budovy pro českou techniku v Brně. Čas. 1907-04-28, roč. 21, čís. 116, s. 8. Dostupné online. 
  15. Trestanci na stavbách. Rovnost, list sociálních demokratů českých. 1898-06-08, roč. 14, čís. 45, s. 3. Dostupné online.