Hugo Valentin
| Hugo Valentin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 4. října 1888 Vikingstadská farnost |
| Úmrtí | 7. května 1963 (ve věku 74 let) Farnost uppsalské katedrály |
| Místo pohřbení | Mozaikový hřbitov, Severní hřbitov |
| Povolání | historik |
| Témata | antisemitismus, holokaust a národní socialismus |
| Děti | Mirjam Israelová |
| Příbuzní | Dan Israel (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hugo Mauritz Valentin (4. října 1888 Vikingstad, Linköpings kommun, Švédsko – 7. května 1963 Uppsala, tamtéž) byl švédský historik, spisovatel a vědec v oboru židovských dějin, zejména dějin Židů ve Švédsku. Je proto označován jako „otec švédsko-židovských dějin“.[1]
Valentin byl čestným prezidentem a předsedou Švédské sionistické federace. Byl autorem mnoha prací o židovské historii, holokaustu, antisemitismu a sionismu,[2] z nichž část byla přeložena do angličtiny.
Život
[editovat | editovat zdroj]Valentin se narodil ve venkovském hrabství Östergötland ve Švédsku jako druhé dítě farmáře Oskara Valentina z Göteborgu a jeho manželky Berty Schönthal.[3][1] Podle místních církevních záznamů nebyl pokřtěn a byl „mojžíšovského vyznání“.[1] Rodina se usadila ve Švédsku na počátku 19. století, kořeny měla v polské Inowrocławi.[4]
Hugo Valentin získal doktorát na univerzitě v Uppsale v roce 1916. V roce 1919 se přestěhoval se svou ženou Fanny Schiölerovou do Falunu, kde nastoupil jako lektor na Falu högre allmänna läroverk, kde pracoval dalších deset let.[1] Pak začal učit na střední škole v Uppsale.
Valentin je známý svými pracemi o historii Židů ve Švédsku. Jeho kniha z roku 1924 „Judarnas historia i Sverige“ (Historie Židů ve Švédsku) zůstává klíčovou prací v oboru. Vydal také kratší verzi, „Judarna i Sverige“ (Židé ve Švédsku), která mapuje situaci Židů ve Švédsku v meziválečném období a za druhé světové války. Toto vydání bylo v pozdějších letech rozšířeno a znovu publikováno, nejnovější vydání vyšlo v roce 2013.
Valentin byl mezi prvními, kdo psal o reakcích skandinávských zemí na pronásledování Židů nacisty. Ještě před zahájením druhé světové války Valentin varoval před „totálním vymýcením německého židovstva“.[5]
2. světová válka
[editovat | editovat zdroj]Valentin zastával protinacistické postoje a byl obhájcem demokracie.[6] Šířil povědomí o holokaustu. V říjnu 1942 napsal článek do vlivného deníku Göteborgs Handels-och Sjöfartstidning, ve kterém shrnul dostupná fakta a psal o zavraždění 700 000 polských Židů nacisty. Článek byl ve Švédsku široce citován. Valentin dále průběžně informoval v Judisk Krönika o nacistických masových vraždách Židů v různých částech Evropy.[7]
.JPG?lang=cs)
Po 2. světové válce
[editovat | editovat zdroj]V roce 1944 se Valentin stal jedním ze zakladatelů švédské sekce Světového židovského kongresu, v roce 1946 byl jmenován jeho předsedou. V roce 1945 psal jako první o přijetí přeživších holocaustu do Švédska. Od roku 1951 redigoval kulturní časopis Judisk Tidskrift.[8] Silně se angažoval v podpoře Izraele. Byl jedním z iniciátorů kampaně, která v roce 1953 vedla k vytvoření Asociace švédsko-izraelského přátelství.[9]
Valentin zemřel v Uppsale v roce 1963 ve věku 74 let. Je pohřben na židovském hřbitově v Solně.[1] Jeho dcera Mirjam (1920-1996) se stala psycholožkou a odbornicí na výchovu dětí. V roce 1946 se svým manželem Joachimem Israelem napsala knihu „Det finns inga elaka barn“ (Neexistují žádné zlé děti).[10]
Hugo Valentin Center na univerzitě v Uppsale
[editovat | editovat zdroj]V listopadu 2009 bylo na Filozofické fakultě Univerzity v Uppsale založeno Centrum Huga Valentina. Vzniklo sloučením Centra pro multietnický výzkum a Uppsalského programu pro studium holocaustu a genocidy. Dne 1. ledna 2025 bylo centrum přejmenováno na Centrum pro studium holocaustu a genocidy v Uppsale, jméno Huga Valentina bylo z názvu vypuštěno.[5]
Přejmenování vyvolalo mezinárodní kritiku.[11] Aron Verständig, předseda Švédské židovské ústřední rady, označil rozhodnutí za negativní signál, zejména v době sílícího antisemitismu.[12] Zástupci univerzity v Uppsale změnu obhajovali a uvedli, že nový název objasnil zaměření centra na studie holocaustu a genocidy, aniž by změnil jeho výzkumné poslání.[11]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugo Valentin na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Dostupné online. (švédsky)
- ↑ Dostupné online. (anglicky)
- ↑ www.tingstensamlingen.se. Dostupné online.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b VODIČKA, Milan. Jak v Uppsale vymazali Žida. Univerzita ho odstranila z názvu ústavu, i když byl Švéd. iDNES.cz [online]. 2025-02-13 [cit. 2025-02-17]. Dostupné online.
- ↑ journal.fi. Dostupné online.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-3-030-55531-3.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Dostupné online. (švédsky)
- ↑ a b Dostupné online. (švédsky)
- ↑ Dostupné online. (švédsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hugo Valentin na Wikimedia Commons
