Jean Delay

Jean Delay
Jean Delay
Narození	14. listopadu 1907; Bayonne
Úmrtí	29. května 1987 (ve věku 79 let); 8. pařížský obvod
Alma mater	Sorbonna
Povolání	lékař-spisovatel, psycholog, psychiatr a neurolog
Zaměstnavatel	Sainte-Anne Hospital Center - GHU Paris
Ocenění	Pierre Lafue Prize (1980); Velitel Řádu veřejného zdraví; komandér Řádu umění a literatury; velkodůstojník Národního řádu za zásluhy; komandér Řádu čestné legie
Děti	Florence Delay; Claude Delay
Rodiče	Maurice Delay
Funkce	17. křeslo Francouzské akademie (1959–1987)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jean Paul Louis Delay (14. listopadu 1907 Bayonne – 29. května 1987 Paříž) byl francouzský psychiatr, neurolog a spisovatel.^[1]^[2]^[3]

Život

Od roku 1946 byl Jean Delay profesorem na Univerzitní psychiatrické nemocnici v Paříži a vedoucím lékařem Psychiatrické léčebny sv. Anny. Tam pokračoval v četných klinických a psychofarmakologických studiích, zejména týkajících se chlorpromazinu, jehož sedativní účinky na stavy agitace studoval od roku 1952 s J. M. Harlem a P. Denikerem.. V roce 1952 publikoval spolu se svým asistentem Pierrem Denikerem první články o účinnosti chlorpromazinu při stavech vzrušení, zejména při schizofrenii, a pro tento účel zavedl termín neuroleptikum.^[2] V roce 1950 předsedal prvnímu Světovému kongresu psychiatrie v Paříži

V roce 1957 on a jeho asistent Pierre Deniker vyvinuli klasifikaci psychotropních látek, která byla v roce 1961 schválena Světovým kongresem psychiatrie. Tato klasifikace rozlišuje psychotropní látky – léky i drogy – podle jejich účinku na centrální nervový systém.V roce 1959 se Delay stal členem Francouzské akademie. Mimo jiné se zabýval biografií Andrého Gidea. Za dílo Psychiatrie et psychology de L'Immoraliste obdržel Grand Prix de la critique.

Během Norimberského procesu vyšetřoval Rudolfa Hesse.

Dílo

Les Ondes cérébrales et la psychologie, Presses universitaires de France (PUF), 1942
Les Dissolutions de la mémoire, Préface de Pierre Janet, Presses universitaires de France, 1942
La Cité grise, roman, Flammarion, 1946
les Dérèglements de l'humeur, Presses universitaires de France (PUF), 1946
Les Reposantes, roman, (sous le pseudonyme de Jean Faurel), Gallimard, 1947
Hommes sans nom, nouvelles, Gallimard, 1948
Études de psychologie médicale, Presses universitaires de France, 1953
La Jeunesse d’André Gide, Gallimard, 1956-1957
(avec Pierre Deniker) Méthodes chimiothérapiques en psychiatrie. Les nouveaux médicaments psychotropes. Paris, Masson, 1961 ; 496 p.
L’Électricité cérébrale, Presses universitaires de France, 1973
Avant Mémoire, Gallimard, 1979
L’Écarté de la grille, récit, Gallimard, 1988

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jean Delay na německé Wikipedii a Jean Delay (psychiatre, écrivain) na francouzské Wikipedii.

↑ ROUDINESCO, Elisabeth. Wörterbuch der Psychoanalyse: Namen, länder, Werke, Begriffe. Vienna: Springer Wien 1 s. ISBN 978-3-211-83748-1, ISBN 978-3-7091-0640-2.
↑ ^a ^b BANGEN, Hans C. Geschichte der medikamentösen Therapie der Schizophrenie. Berlin: VWB - Verl. für Wiss. und Bildung 128 s. ISBN 978-3-927408-82-1.
↑ Jean DELAY | Académie française. www.academie-francaise.fr [online]. [cit. 2025-05-23]. Dostupné online.

[1] ROUDINESCO, Elisabeth. Wörterbuch der Psychoanalyse: Namen, länder, Werke, Begriffe. Vienna: Springer Wien 1 s. ISBN 978-3-211-83748-1, ISBN 978-3-7091-0640-2.

[:0-2] BANGEN, Hans C. Geschichte der medikamentösen Therapie der Schizophrenie. Berlin: VWB - Verl. für Wiss. und Bildung 128 s. ISBN 978-3-927408-82-1.

[3] Jean DELAY | Académie française. www.academie-francaise.fr [online]. [cit. 2025-05-23]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]