Josef Emler
| prof. Dr. Josef Emler | |
|---|---|
 | |
| ředitel městského archivu v Praze | |
| Ve funkci: 1871 – 1896 | |
| Předchůdce | Karel Jaromír Erben |
| Nástupce | Jaromír Čelakovský |
| Narození | 10. ledna 1836 Libáň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 10. února 1899 (ve věku 63 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov [1] |
| Děti | Jan Emler |
| Příbuzní | Jan Svatopluk Procházka (vnuk) |
| Profese | archivář, historik, vysokoškolský učitel a filozof |
| Commons | Josef Emler |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Emler (10. ledna 1836 Libáň[2] – 10. února 1899 Praha[3]) byl český historik, archivář a vydavatel edic.
Život
[editovat | editovat zdroj]V letech 1856–1859 studoval historii a filologii na univerzitě ve Vídni, poté následovalo studium na Ústavu pro rakouský dějezpyt v letech 1859–1861, kde byl žákem předních vědců té doby jako byli např. Theodor von Sickel, Albert Jägr, Josef Aschbach a další. V roce 1860 získal stipendium pro studium v jihoněmeckých archivech, kde zpracovával kancelářské listiny Konráda II. a Jindřicha III. Krátce učil na gymnáziu v Ječné (1862–63). V roce 1869 obhájil na pražské univerzitě doktorát a v roce 1872 získal habilitaci na základě spisu O zbytcích desk zemských v r. 1541 pohořelých.
Po smrti Karla Jaromíra Erbena (1870) nastoupil v roce 1871 na místo ředitele městského archivu, dnešního Archivu hlavního města Prahy, kde setrval až do roku 1896, kdy ze zdravotních důvodů odešel na odpočinek. Po celou dobu svého působení v archivu se Josef Emler věnoval knihovně, jejímu rozšiřování i opravám poškozených publikací, dále se zasloužil o novou inventarizaci městských knih a zvýšení dotací na knihovnu.[4] Jeho nástupcem ve funkci ředitele se stal Jaromír Čelakovský.
V 70.–80. letech 19. století vykonával funkci jednatele Národního muzea a člena redakční rady časopisu Památky archeologické. Z titulu této funkce také přednesl jeden ze zahajovacích projevů při otevření nové budovy muzea v roce 1891.[5]
V roce 1886 vytvořil na žádost městské rady vlajku Prahy. Barvy vlajky jsou odvozeny ze znaku města (červený štít a zlatá hradba s věžemi).[6]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Dne 21. února 1865 se v Nymburku oženil s Kateřinou Dlabačovou[2] (1843–1919), dcerou přítele Boženy Němcové, MUDr. Jana Dlabače (1809–1873) a Marie rozené Černé (1801–1850). Josef Emler byl tedy bratrancem pražského primátora Tomáše Černého.[7] Manželé Emlerovi měli tři dcery a jednoho syna.[3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Rukovět chronologie křesťanské
- Průvodce po radnici staroměstské
- Die Kanzlei der böhmischen Könige Přemysl Ottokars II. und Wenzels II. und die aus derselben hervorgegangenen Formelbücher
Edice
[editovat | editovat zdroj]- Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými
- Ein Bernaregister des Pilsner Kreises vom Jahre 1379
- Fontes rerum Bohemicarum
- Pozůstatky desk zemských království českého roku 1541 pohořelých
- Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae – díly II., III. a IV. (1253–1346)
- Regesta Imperii
- Sněmy české
- Spisové císaře Karla IV. na oslavu pětistyleté památky jeho
- Zlomek urbáře kláštera hradišťského
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ hrob Josefa Emlera na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24.
- ↑ a b s Kateřinou, rozenou Dlabačovou (1843–??).Matrika oddaných, Nymburk, 1858–1894, snímek 85
- ↑ a b Soupis pražských obyvatel, Emler Josef 1836
- ↑ HLAVSA, Václav. Archiv hlavního města Prahy: průvodce po fondech a sbírkách. [s.l.]: [s.n.], 1955. S. 8–10.
- ↑ Karel Sklenář, Obraz vlasti, Příběh Národního muzea. Praha 2001, s.290
- ↑ Zpravodaj vexi.info č.155 leden – únor 2018
- ↑ STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. online. [cit. 27.01.2024].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
- HOFFMANNOVÁ, Jaroslava; PRAŽÁKOVÁ, Jana. Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-023-3. S. 163–164.
- KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Emler na Wikimedia Commons 
Autor Josef Emler ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Emler
Digitalizovaná díla Josefa Emlera v České digitální knihovně- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Josef Emler v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Irena Veselá: Josef Emler (1836-1899)
- Josef Emler ve Slovníku českých knihovníků (SCK)
