Karl Georg Huyn
| Karl Georg hrabě Huyn | |
|---|---|
 | |
| Místodržitel v Haliči | |
| Ve funkci: 1917 – 1918 | |
| Předchůdce | Erich von Diller |
| Nástupce | úřad zanikl |
| Velitel 17. armádního sboru | |
| Ve funkci: 1914 – 1914 | |
| Předchůdce | nově zřízená funkce |
| Nástupce | Karel Křítek |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generálplukovník (1917), generál jezdectva (1914), polní podmaršál (1910), generálmajor (1905) |
| Narození | 18. listopadu 1857 Vídeň |
| Úmrtí | 21. února 1938 (ve věku 80 let) Bolzano |
| Titul |  hrabě |
| Rodiče | Johann Karl Huyn |
| Děti | Hans Huyn |
| Příbuzní | Rudolf Huyn a Pavel Huyn (sourozenci) Hans Huyn (vnuk) |
| Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
| Profese | guvernér a voják |
| Commons | Karl von Huyn |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Jiří Otto Maria hrabě Huyn (německy Karl/Carl Georg Otto Maria Graf Huyn) (18. listopadu 1857 Vídeň – 21. února 1938 Bolzano) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1879, uplatnil se jako štábní důstojník i jako diplomat. Za první světové války převzal velení armádního sboru na východní frontě, kvůli neúspěchům byl ale odvolán ještě v roce 1914. Po nástupu císaře Karla I. byl znovu povolán do aktivní služby, dosáhl hodnosti generálplukovníka (1917) a v letech 1917–1918 byl posledním rakousko-uherským místodržitelem v Haliči. Po roce 1918 žil v soukromí. Jeho mladším bratrem byl pražský arcibiskup Pavel Huyn.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze šlechtického rodu Huynů,[1] narodil se jako třetí syn generála hraběte Jana Karla Huyna (1812–1889) a jeho manželky Natalie, rozené hraběnky Sarntheinové (1826–1904).[2][3] První vojenské vzdělání získal na kadetní škole v Sankt Pölten, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.[4] V roce 1879 nastoupil jako poručík k dragounskému pluku č. 2. později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni (1881–1883), Jako štábní důstojník poté sloužil v Mariboru a ve Lvově. V roce 1887 byl povýšen na kapitána a sloužil v Přemyšlu. V roce 1892 působil krátce jako vojenský attaché v Bukurešti[5][6] a v hodnosti majora byl pak jmenován šéfem štábu v Krakově. V roce 1899 byl povýšen na plukovníka a byl velitelem 2. hulánského pluku v Tarnówě, kde pak sloužil do roku 1905.[7] V roce 1905 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem jezdecké brigády ve Vídni.[8] Za plnění služebních povinností byl mnohokrát oceněn svými nadřízenými, vrchní velitel armády arcivévoda Bedřich vyzdvihl jeho účast na manévrech v roce 1910. V roce 1910 byl Huyn povýšen na polního podmaršála a převzal velení jezdecké divize v Krakově.[9]
První světová válka
[editovat | editovat zdroj]Před první světovou válkou zastával funkci generálního inspektora jezdectva[10] a k datu 1. května 1914 dosáhl hodnosti generála jezdectva. Na začátku první světové války byl jmenován velitelem nově zformovaného 18. armádního sboru a s ním byl začleněn do 4. armády generála Auffenberga na východní frontě.[11] Jako sborový velitel obdržel také titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[12] Po prvních neúspěších u Komarówa byl již v září 1914 zbaven velení a odvolán do Vídně.
V roce 1917 byl znovu povolán do aktivní služby, byl povýšen do hodnosti generálplukovníka[13] a stal se místodržitelem v Haliči, protože s místními poměry byl dobře seznámen díky dlouholeté předchozí službě u posádek v Krakově.[14] Z titulu této funkce byl zároveň ředitelem zemského finančního ředitelství a zemské školní rady ve Lvově.[15] V úřadu haličského místodržitele setrval do konce první světové války, po uzavření Brestlitevského míru ale propukly národnostní spory mezi Poláky a Ukrajinci a v oblasti Haliče měly rakousko-uherské úřady stále menší vliv. Haličský zemský sněm 30. října 1918 odhlasoval připojení Haliče k Polsku, navzdory tomu Huyn předal správu regionu do rukou ukrajinských úřadů, což vedlo k dalším konfliktům. K datu 1. prosince 1918 byl penzionován a od té doby žil v soukromí.[16]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Jako příslušník šlechtické rodiny byl v roce 1883 jmenován c. k. komořím.[17] Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1914 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[18] Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[19][20] Od roku 1912 byl také čestným majitelem hulánského pluku č. 12 ve Varaždíně.[21][22]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Řád železné koruny III. třídy (1903)
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1904)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1911)- Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1914)
Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1917)
Bronzová vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1917)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]
rytíř Řádu nizozemského lva (1891, Nizozemsko)
komandér Řádu rumunské koruny (1894, Rumunsko)
komandér Řádu sv. Mořice a Lazara (1903, Itálie)
Řád lva a slunce I. třídy (1909, Persie)
velkokříž Řádu sv. Alexandra (1909, Bulharsko)
Řád pruské koruny I. třídy (1910, Německo)
velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (1912, Sasko)
_-_Ribbon_bar.svg?lang=cs){kind=small}
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Jeho manželkou byla od roku 1892 hraběnka Ignatia Lützowová (1871–1956), která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[23] Z manželství se narodili dva synové, starší Jan František (1894–1941) sloužil u rakousko-uherského námořnictva, mladší Karel Jiří (1898–1928) byl poručíkem v c. k. armádě.[24]
V armádě sloužili také Karlovi bratři Ludvík Josef (1852–1931) a Otto Alois (1859–1928), oba dosáhli hodnosti generálmajora. Další bratr Rudolf (1855–1918) byl státním úředníkem a poslancem říšské rady. Nejznámější ze sourozenců byl nejmladší bratr Pavel (1868–1946), který byl biskupem v Brně (1904–1916) a poté arcibiskupem v Praze (1916–1919), po vzniku Československa pobýval ve Švýcarsku a v Římě.
Karlovým bratrencem byl tyrolský místodržitel a rakouský ministr vnitra hrabě Friedrich von Toggenburg (1866–1958).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti; díl I.; Praha, 2008; s. 397 (heslo Huyn) ISBN 978-80-257-0027-3
- ↑ Rodokmen Huynů dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1875; s. 387 dostupné online
- ↑ SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 80 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königlie Heer für 1893; Vídeň, 1892; s. 179 dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender 1893; Gotha, 1893; s. 1006 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1900; Vídeň, 1899; s. 173 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 309 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 133 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 73 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Haliči na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 996, 998 dostupné online
- ↑ Služební postup Karla Georga Huyna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 77 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1884; Vídeň, 1884; s. 188 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Huyna in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 308 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Huyna in: Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 4 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 744 dostupné online
- ↑ Hulánský pluk č. 12 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1922; s. 449–451 dostupné online
- ↑ Rodina Karla Huyna na webu geni.com dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 165–166 (heslo Karl Huyn) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
- POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2005; Praha, 2005; 485 s. (heslo Huyn s. 167–172) ISBN 80-85955-29-6
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Georg Huyn na Wikimedia Commons - Karl Huyn na webu valka.cz
- Karl Huyn na webu austro-hungarian army
- Karl Huyn in: Österreichisches Biographisches Lexikon
- Huynové
- Rakousko-uherští generálové
- Generálplukovníci
- Osobnosti první světové války
- Rakouští šlechtici
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Rakousko-uherští politici německé národnosti
- Tajní radové
- Císařští komoří
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu rumunské koruny
- Nositelé Řádu svatého Alexandra
- Nositelé Řádu nizozemského lva
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
- Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Narození 18. listopadu
- Narození v roce 1857
- Narození ve Vídni
- Úmrtí 21. února
- Úmrtí v roce 1938
- Úmrtí v Bolzanu