MEVRO
MEVRO, celým názvem Mezinárodní výstava rozhlasu,[1] byla akce pořádaná jaké součást oslav 25. výročí založení Radiojournalu/Československého rozhlasu od 15. května do 11. července 1948 na Výstavišti Praha. Její průběh byl ovlivněn atmosférou počínající studené války, když výstavu bojkotovaly západní země a sešlo tak z připravované spolupráce s BBC. Přesto měla výstava mimořádný úspěch a navštívilo ji více než 315 000 osob.[2] V rámci výstavy se poprvé na československém území uskutečnilo experimentální televizní vysílání.[3]
Hlavní atrakcí bylo „rozhlasové vivárium“ – studio s prosklenou stěnou, které umožňovalo návštěvníkům živě sledovat přípravu vysílání. S tím souvisela novátorská relace nazvaná Studio Mevro na vlně 415 m: celý den se vysílal z výstavy do celé republiky zábavný proud aktualit, rozhovorů se zajímavými osobnostmi a hudby, založený převážně na improvizaci (odpovídalo se na telefonické dotazy posluchačů, hrály se písničky na přání). Pořady uváděla mladá moderátorská dvojice nazývaná „ti dva“ (Pavel Kohout a Karel Kyncl),[4] do vysílání vstupovaly i postavičky Mevrušky (Hana Albrechtová) a Dědy Mevrouše (Ludvík Řezníček). Ohlas byl značný, Studio Mevro mělo denně okolo půl milionu posluchačů.
Tento úspěch vedl k tomu, že i po skončení výstavy vyhradil Československý rozhlas ve svém programu tomuto tvůrčímu týmu tzv. mevrácké neděle. Československý svaz mládeže pak začal organizovat akce nazývané mevrání, kdy se v různých sálech scházeli lidé a vedli po rozhlasovém vzoru živé besedy s pozvanými hosty na aktuální témata. Mevrácké hnutí přispělo k propagaci komunistické ideologie mezi mladou generací, ale jak se režim upevňoval, staly se necenzurované veřejné rozhovory nežádoucími a akce byla zastavena.
Život slova mevro
[editovat | editovat zdroj]- přezdívku „mevro" získalo 30 motorových vozů Dopravních podniků hlavního města Prahy, které obdržely ev. č. 3069–3098.[5]
- slovo „mevro" se objevilo ve slovníku tehdejší mládeže jako označení pro něco nevázaného, konzervativněji řečeno pro „kolektivní veselí" nebo „uvolněnou formu".[6][7][8][9] Na provozu MEVRA se totiž oceňovala bezprostřednost, lidovost a atmosféra hlediště.[10] Dojem odvázanosti vyvolávalo vysílání na fiktivní „pirátské" vlnové frekvenci 415 metrů.[11] Ještě v sedmdesátých letech byly organizovány „mevro" večírky.[12]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ DANEŠ, František. Mevro. Naše řeč [online]. [cit. 2018-03-16]. Roč. 1949, čís. 3–4. Dostupné online.
- ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-2019-2. S. 548.
- ↑ Jak rozhlas spustil televizi. Příběh rozhlasu [online]. Český rozhlas, 2014 [cit. 2018-03-16]. Dostupné online.
- ↑ KOSATÍK, Pavel. Fenomén Kohout. Praha: Mladá fronta, 2013. ISBN 978-80-204-2078-7. S. 54–55.
- ↑ HTTPS://WWW.BRYTRO.CZ, Brýtro-. Praha opraví „mevro“ pro komerční jízdy a linku č. 41. Československý Dopravák [online]. 2021-05-06 [cit. 2025-05-01]. Dostupné online.
- ↑ MEVRO. Naše řeč. 1949, roč. Třiatřicátý, s. 79,80. Dostupné online.
- ↑ KŘÍSTEK, Václav. Suchar, sucharský, sucharství.... Naše řeč. 1954, roč. Sedmatřicátý, s. 202. Dostupné online.
- ↑ Mevro na venkově. Náš rozhlas. 1949-12-04, roč. 16, čís. 49, s. 3. Dostupné online.
- ↑ SKÁLA, Miroslav. Funkce nového humoru a satiry. Blok. 1949-08-31, roč. 3, čís. 6–10, s. 299,300. Dostupné online.
- ↑ JEŠUTOVÁ, Eva. Od mikrofonu k posluchačům. Praha: Český rozhlas, 2003. 667 s. ISBN 80-86762-00-9. S. 206.
- ↑ KOSATÍK, Pavel. Fenomén Kohout. Praha: Paseka, 2001. 429 s. ISBN 80-7185-372-0. S. 51.
- ↑ POKORNÝ, Dušan. Víš, co já ti mám povídat.... Mladý svět. 1972-10-31, roč. 14, čís. 44, s. 5. Dostupné online.