Merzig

Merzig
	Pohled na město z Kreuzbergu
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	49°26′50″ s. š., 6°37′53″ v. d.
Nadmořská výška	178 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas); UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Německo
Spolková země	Sársko
Zemský okres	Zemský okres Merzig-Wadern
Administrativní dělení	17 částí
	Merzig
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	108,98 km²
Počet obyvatel	31 697
Hustota zalidnění	291 obyv./km²
Správa
Starosta	Marcus Hoffeld (CDU)
Vznik	369
Oficiální web	www.merzig.de
Telefonní předvolba	06861, 06869
PSČ	66651–66663
Označení vozidel	MZG
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Merzig je německé pohraniční město v Sársku, je sídlem zemského okresu Merzig-Wadern. Leží v údolí řeky Saar, asi 50 km severozápadně od města Saarbrückenu a jihovýchodně od Trevíru, přibližně 8 km od státní hranice s Francií a 50 km od města Mety.

Žije zde přibližně 30 tisíc^[1] obyvatel.

Administrativní dělení

Vládním rozhodnutím Spolkové republiky Německo z roku 1974 bylo město spojeno se 17 obcemi, čtvrtěmi či dvory. Jsou toː

Ballern, Besseringen, Bietzen, Brotdorf, Büdingen, Fitten, Harlingen, Hilbringen, Mechern, Menningen, Merchingen, Merzig (střed), Mondorf, Schwemlingen, Silwingen, Weiler a Wellingen.

Historie

První osídlení oblasti bylo antické, dokládají je archeologické nálezy z 1. století př. n. l. z římské osady, která ležela na konci údolí Merching v okrese Hangenfeld, kde se potok Ritzerbach vlévá do Seffersbachu. Merzig je poprvé písemně zmíněn roku 369 pod názvem Martium . V raném středověku je zapsáno korunní panství Merzig roku 869, kdy je římský císař Karel II. Holý daroval arcibiskupu Bertolfovi z Trevíru při jeho biskupském svěcení. Ve 12. a 13. století sloužila rodina ministeriálů z Merzigu kurfiřtovi. Trevírský arcibiskup měl v Merzigu fojtská práva.

V současnosti pustá vesnice Wolkessen (nebo Wolkesingen) v katastru města Merzig je zmíněná v roce 1337, kdy patřila k opatství benediktinů v Mettlachu. V 11. století se Merzig stal hlavním městem stejnojmenné kapituly, ke které patřilo 45 farností. Od 11. století se Merzig ocitl mezi rostoucími mocenskými nároky trevírských kurfiřtů a Lotrinska. Reprezentativním kostelem trevírské arcidiecéze se stala monumentální románská bazilika svatého Petra. V roce 1333 mocný kurfiřt Balduin Lucemburský (prastrýc a kulturymilovný vzor českého kralevice Karla IV.) vysoudil svá práva na Merzig proti vévodovi Rudolfovi Lotrinskému. Po vzestupu lotrinského vládnoucího rodu došlo k patové situaci a od roku 1368 byl Merzig spolu s okresem Merzig-Saargau spravován společně trevírskými kurfiřty a Lotrinskem.

Toto kondominium existovalo přibližně 400 let do roku 1778 a od roku 1766 společně s Francií, která byla právním nástupcem Lotrinska. Po rozdělení kondominia se Merzig stal součástí kurfiřtství Trevír až do roku 1794, ale brzy byl obsazen francouzskými revolučními vojsky. Po skončení francouzské okupace se v roce 1815 stal součástí nové pruské provincie Porýní. Pruský král Fridrich Vilém IV. potvrdil Merzigu městská práva oficiálně až 25. května 1857.

Nejstarší známá mapa města z roku 1617 zobrazuje vlastnickou strukturu městských obvodů, zejména externích církevních majitelů, včetně Mettlachu, Montclairu, Trevíru a proboštství. Zachycuje také cenné detaily topografie městaː dva mosty přes Seffersbach, několik mlýnů, řeznictví na trhu a uspořádání ulic s vyobrazením řady domů.

Od roku 1936 se vedení města přihlásilo k národním socialistům, kteří v roce 1938 vyplenili židovskou čtvrť a následovaly deportace židovského obyvatelstava do koncentraščních táborů.

Spojenci v listopadu 1944 dvěma nálety bombardovali nejdříve železniční trať Merzig-Büschfeld a 19. listopadu 1944 samotné město, při tom bylo zničeno nebo poškozeno 1352 budov či domů. Během druhé světové války Němci navíc vyhodili do povětří různé mosty, včetně železničního mostu Merzig-Bettsdorf 3. září 1939 a dalších tří železničních a čtyř silničních mostů v letech 1944–1945. Většina památkově chráněných budov byla po roce 1945 silně přestavěna.

Památky

Kostel sv. Petra – trojlodní pozdně románská bazilika z let 1190–1230, s barokním domem fary; nejvýznamnější románský kostel v Sársku; významný je také interiérː morový krucifix ze 14. století; nástěnné malby ve stylu nazarénů 19. století.
Kostel sv. Cyriaka v Mechern, původně farní a hřbitovní kostel obce, věž a jádro stavby jsou středověké ze 13.–15. století, přestavěn v 19. století a zejména po roce 1945
Kreuzberg – vrch nad městem, ke kapli sv. Kříže vedou kamenná zastavení Křížové cesty s tesanými reliéfy; na svazích vrchu byla roku 2007 znovu osazená vinice, která produkuje kvalitní bílé víno s ochrannou známkou Saarländischer Landwein
Stará radnice („Altes Rathaus“), šestiboká budova, postavená v letech 1647–1649 jako lovecký zámeček trevírského kurfiřta pro arcibiskupa Filipa Christoffa von Sötern
Měšťanské domy, barokní stavby z 18. stoletíː Halfenhaus (bývalá přístavní hospoda), Staadt-Marxsches Haus, Hilbringerský zámeček, opatský dvůr Besseringen (také zvaný „Zehnt-Haus“), obytný dům Christiana Kretzschmara; hostinec Kaiserhof z 19. století.
Villa Fuchs – třípodlažní řadový dům v historickém centru, do roku 1938 sídlo rodiny židovského majitele továrny na tabák a cigarety; nyní městské kulturní centrum; v Nádražní ulici se dochovala také po válce přestavěná budova Fuchsovy továrny.

Galerie

Kostel sv. Petra
Hlavní loď kostela sv. Petra
Morový krucifix
Stará radnice
Kostel sv. Cyriaka, Mechern
Kaple sv. Kříže, Kreuzberg

Partnerská města

Saint-Médard-en-Jalles (Francie), od 1986
Luckau (Německo, Braniborsko), od 2009

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Merzig na německé Wikipedii.

↑ Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Merzig na Wikimedia Commons

[5002f58aa2274f87dc88b7a7ebf10ced2c93fa2a-1] Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].

[1]