Přeskočit na obsah

Peribsen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Peribsen
Seth-Peribsen, Horus-Sejemib, Tlas, Uaznes[1]
Pečeť- Per-àb-Sen na fragmentu z hrobky (P) - Abydos
Pečeť- Per-àb-Sen na fragmentu z hrobky (P) - Abydos
Doba vlády2660 - 2650+25[2]
Rodné jméno
G16ssxmib
pr
n
U4
t
Sekhem-ib per en Maat,
později
G16pribsn
Per-in-sen[3]
Trůnní jméno
E20<
O1
D21
F34S29n
>
Per-àb-sen[4]
M23L2<
O1
D21
F34S29n
>
Sekhem-bid[5][6]
Horovo jméno
G5<h1
O1
D21
F34
h1>O33
 Stḥ-pr-ib-sn
HrobkaAbydos, královská nekropole [1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seth-Peribsen byl králem – faraonem 2. dynastie starověkého Egypta v období utváření státního útvaru v nilském údolí. Jeho vláda se uvádí do roků 2660–2650 př. n. l. (s možnou odchylkou ~25 roků,[2]) do pozdního období 2.dynastie. Podstatná část informací o Peribsenovi se opírá o roztroušené archeologické nálezy artefaktů, jejich presentací v muzeích a podrobný popis jeho hrobky v královském pohřebišti v Abydosu.[7]

Královské pohřebiště Umm el-Ga’ab (Abydos); (P) Hrobka Peribsen, (V) Chasechemuej
Peribsen varianty serechů: (a)Horus serech – Per-ib-sen, (b) Sekhem-ab Peribsen,
(c) Horus – Sutech Per-ib-sen[4]

Králové, kteří v této době vládli, jsou obestřeni mlžným oparem zastírajícím jejich životní cesty. Dobové nápisy a památky zaznamenávají větší počet královských jmen, případně jejich variant, stejně jako dochované citované královské seznamy vzájemně vykazující nesouvisející odchylky.
Historie vývoje Egypta jako státu ve 2. a 3. dynastii je významná pro raný vývoj egyptské civilizace, avšak přesto zůstává nejasná kvůli nedostatku současných textů a bezpečně datovaného materiálu. Široký historický nástin sice byl stanoven s určitou jistotou,[p 1] ale řada otázek o následnictví zůstává stále nezodpovězena. Královským pohřebním památkám dominují archeologické nálezy a pomáhají zmapovat změny v základní ideologii.

Náboženství jako celek bylo prakticky k nerozeznání od královského kultu a rozpor mezi státním a soukromým uctíváním božstev odráží širší rozdělení mezi vládnoucí elitou a obyvatelstvem. Nicméně požadavky na stavby pohřebních staveb – mastab, později pyramid, vedly k otevření se okolnímu světu, profesionalizaci vlády a vytváření vládních struktur vedoucích k centralizaci a sjednocení státu. Dlouhotrvající iniciativy ke zvýšení ekonomické produktivity zahrnovaly lepší vedení hospodářských záznamů, rozvoj písma, většího využívání egyptského nerostného bohatství a také zvýšení zahraničních obchodních vztahů, jak dosvědčují nálezy staroegyptské keramiky v Palestině.[8][9]

Pečeť z hrobky v Umm el-Káb script
"(On) spojil obě země pro svého syna, krále Horního a Dolního Egypta, Peribsen" [10]
Hliněná pečeť z hrobky Umm el-Káb (P) Peribsen serech Sekhem-ab Peribsen

Identita krále

[editovat | editovat zdroj]

Ze souboru artefaktů s uvedením jeho jmen, převážně na pečetích uzávěrů nádob, v různých muzeích roztroušených ostrak a několika stél, je existence krále Peribsena jednoznačně potvrzena.[3] Přestože o jeho vládě ve druhé polovině 2. dynastie nejsou známé žádné písemné zprávy (kromě jeho jmen) a v neposlední řadě jeho hrobky na severozápadním okraji královského pohřebiště 1. dynastie v Abydosu.[7] Identity a pořadí prvních tří králů 2. dynastie jsou jisté a doložené nálezy presentovanými v káhirském muzeu. Současné památky a pozdější královské seznamy lze s rozumnou jistotou uvést do souladu pro prvních pět vládců 2. dynastie. Chasechemuej je všeobecně uznáván jako poslední král 2. dynastie.[p 2] (Nicméně francouzský egyptolog Henri Gauthier (1877–1950)[4] jej uvádí jako zakladatele 3. dynastie) Oproti tomu jsou pozice dalších možných vládců a skutečný rozsah jejich vlády zcela nejisté a předmětem diskusí.[11][4]

Opakovaný průzkum Peribsenovy hrobky v letech 1911–1912 v Umm el-Káb zdokumentoval nálezy četných artefaktů, mezi jinými i hliněné pečetě se znaky Peribsena , kde je doložen v překladu zápis „(On) spojil obě země pro svého syna, král Horního a Dolního Egypta Peribsen“. Peribsen je nazýván králem obou částí Egypta, jeho královský serech má nahoře pouze boha Sutecha.[10] Tato pečetidla, z nichž některá jsou velmi podobná těm, které objevil profesor William Petrie, jsou na nepálené hlíně. Nepocházejí z víček velkých nádob.[7] Serech se znakem Hora by tedy mohl patřil jeho otci.[10][12]

V první polovině 2. dynastie byla vláda zřejmě rozdělena na Horní a Dolní Egypt, docházelo mezi nimi k vojenským střetů,[p 3] ke kterým významně přispívaly i rozdílné klimatické podmínky, kdy v Horním Egyptě nízké dešťové srážky na horním toku Nilu ovlivňovaly nízkou úrodu, zatímco v Dolním Egyptě prudké deště úrodu ničily.[13]

Vnitřní napětí v polovině 2. dynastie je naznačeno změnou pozice boha v královském serechu Peribsena nebo předání vlády otce synovi aktem,[10] kdy Hor byl nahrazen bohem Sutechem v královské titulu Peribsena,
přičemž zároveň je doložena jeho role jako

W25S22X1
O49
W25
 
 
S29S22
r
t
O49

"dobyvatel" města Śtrt-Sethroë na severovýchodě delty Nilu (Jaroslav Černý,[3] Alan Gardiner[12])

Souvislost mezi změnou jmen a další aspekty Peribsenovy vlády, jeho rozhodnutí mít hrobku v královském pohřebišti 1. dynastie, a tím se přihlásit k odkazu předků ukazuje, že jeho rod pocházel z Horního Egypta. Rozšíření jeho vlády na sever do Dolního Egypta jako dobyvatele a změna boha Hora na Sutecha pak přinesly politický posun do oblasti, kde Sutech byl hlavním bohem a Peribsen usiloval o uznaní legitimity jeho vlády. Jaroslav Černý[3] uvádí, že ke změně jeho jména došlo právě po ovládnutí již zmíněného města Śtrt-Sethroë, kde byl již dlouhodobě uznáván náboženský kult boha Sutecha, . Celkový vývoj směřoval k sjednocení Egypta pod jednu centrální vládu.[8][14]

Peribsenova hrobka se nachází na severozápadním okraji královského pohřebiště 1. dynastie v části Umm el-Káb a svoji architekturou se od starších z nich dost odlišuje. Její obdélníková základna je 12,6 x 15,8 m s vnitřní komorou 2,8 x 7,6 m. Uvnitř je řada malých výklenků oddělených stěnami z hliněných cihel. Kolem komory je volný průchozí koridor. Nálezy v hrobce a jejím těsném okolí pozůstávají z volně ležících nádob, pod vrstvou písku se nalezly dvě stély a řada úlomků váz, včetně jedné měděné. Na těsněních nádob byly pečetě se jménem Peribsena. Mezi autentickými nálezy byly i takové nesoucí jména dřívějších králů z 1. dynastie, například posledního krále Kaa, [15][1]

Vládci v druhé polovině 2. dynastie, kteří doplňují historickou kontinuitu dynastického mezidobí k dynamickému vývoji 3. dynastie, proslavené stavbou stupňovité pyramidy v Sakkáře. Peribsen a následník Chasechemuej, kteří si nechali postavit hrobky v královském pohřebišti v Abydosu, které dokládají vývoj stavebních prvků, zatím ještě s použitím hliněných cihel,[p 4] jak ukazují rozdíly ve velikosti mastab Peribsena a Chasechemueje.[7][p 5] Zároveň nezbytně docházelo ke změnám organizace stavebních prací a jejich logistického zajištění, většího počtu do jisté míry již specializovaných řemesel a počtu dělníků. To vše se později promítlo do stavby stupňovité pyramidy faraona Džosera a celého přilehlého komplexu staveb,[8] jejíž základy tvoří postupně navršované klasické mastaby s dokončením nepravé stupňovité pyramidy, které se přičítá osvícenému architektu Imhotepovi.[16]

  1. Hetepsechemuej, Raneb, Ninecer
  2. Některé zdroje jej uvádějí jako zakladatele 3. dynastie
  3. Rozdílné klimatické, ekonomické podmínky, variabilita úrodnosti
  4. Velikosti (rozměry) cihel byly dlouhodobě stabilizované (≈ 24x12x7 cm)
  5. pohřební komora hrobky Chasechemueje
    je již obložena strukturovanými kameny,
    celkový rozměr hrobky je ~68 x 40 m
  1. a b PETRIE, Flinders. The Royal tombs ef the earliest dynasties Part II. [online]. London: The Egypt Exploration fund, 1901. S. 21–24. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Bril, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  3. a b c d GRDSELOFF, Bernhard; Černý. Notes d’épigraphie archaïque, in:Annales du Service des Antiquités de l'Égypte (1944) [online]. Cairo: Le Caire, Imprimerie de l'Institut Français d'Archéologie Orientale, 1944. S. 279–302. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. a b c d GAUTHIER, Henri. Le livre des rois d'Égypte Vol. I. Paris: D'Archeolgie Oriental, 1907. S. 24. (francouzsky) 
  5. BUDGE, Wallis. The Book of the King of Egypt Vol.I. [online]. London: Kagan Paul, 1908. S. 12–13. Dostupné online. (anglicky) 
  6. MARIETTE, Auguste; Gaston Mospero. Les Mastabas L’Ancient Empire [online]. Paris: Gide Libraire Éditeur, 1885. S. 92–93. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. a b c d PETRIE, Flinders. The Royal tombs ef the earliest dynasties Part I. [online]. London: The Egypt Exploration fund, 1900 [cit. 2025-05-21]. S. 89. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c WILKINSON, Toby. Early Dynastic Egypt. New York: Random House, 1999. ISBN 0-203-02438-9. (anglicky) 
  9. MIDANT-REYNES, Béatrix. Les origines de l'Égypte [online]. Paris: Directrice de Recherche émérite au CNRS, 2005. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. a b c d NAVILLE, Edouard. The Mixed Cemetery and Umm el.Ga’ab [online]. London: 1914. S. 36. Dostupné online. (anglicky) 
  11. GRDSELOFF, Bernhard. Notes d'épigraphie archaïque. In: Annales du service des antiquités de l’Égypte [online]. Le Caire, Imprimerie de L’Institut Frannçais, 1944. S. 295–298. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b GARDINER, Alan. Abydos III. [online]. London: The Egypt Exploration Fund, 1904. S. 74. Dostupné online. (anglicky) 
  13. WELC, Fabian; Leszek Marks. Climate change at the end of the Old Kingdom in Egypt around 4200 BP: New geoarchaeological evidence [online]. Elsevier, 2014. S. 124–133. Dostupné online. (anglicky) 
  14. KEISER, Wilhelm. Zu den königlichen Talbezirken der 1. und 2. Dynastic in Abydos und zur Baugeschichte des Djoser-Grabmals, Band 25. Wiesbaden: Mitteilungen des Archäologischen Institute Abtaeilung Kairo, 1969. S. 1–32. (německy) 
  15. ENGEL, Evamaria. The royal tombs at Umm el-Qa’ab [online]. Münster: Westfälische Wilhelms-Universität, 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  16. KORECKÝ, Miroslav. Objevy pod pyramidami [online]. Praha: Odeon, 1983. S. 44–55. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Camins Ricardo&Henry Fischer, The Recording of Inscriptions and Scenes in Tombs and Temples, The Metropolitan Museum qf Art New York, 1976
  • Ćwiek Andrzej, Relief Decoration in the Royal Funerery Complex of the Old Kingdom, PhD Thesis, Warsaw University 2003

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Peribsen na Wikimedia Commons