Stoewer
| Stoewer | |
|---|---|
 Logo | |
| Základní údaje | |
| Právní forma | akciová společnost |
| Datum založení | 1858 |
| Datum zániku | 1945 |
| Adresa sídla | Štětín, Polsko |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | automobilový průmysl, výroba ostatních strojů pro speciální účely j. n., výroba strojů na výrobu textilu, oděvních výrobků, výrobků z usní, výroba jízdních kol a vozíků pro invalidy, výroba motorových vozidel, kromě motocyklů a kovodělný průmysl |
| Identifikátory | |
| Oficiální web | www |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stoewer byla v období před druhou světovou válkou německá firma vyrábějící zprvu šicí a psací stroje, jízdní kola a následně zejména automobily, ale i traktory. Za války produkoval rovněž vojenská vozidla. Sídlem společnosti byl Štětín.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Původní firmu na výrobu šicích strojů, psacích strojů a jízdních kol, založenou Bernhardem Stoewerem starším ve Štětíně, převzali jeho synové Emil (1873–1942) a Bernhard mladší (1875–1937) Stoewerovi v roce 1896. V roce 1899 bratři převzali i původní otcovu firmu zabývající se výrobou litiny a sloučením vznikla společnost Gebrüder Stoewer, Fabrik für Motorfahrzeugen. Prvním vozem, který Stoewerové vyrobili, byl Grosser Motorwagen s výkonem 4,8 kW a nejvyšší rychlostí 17 kilometrů v hodině. V letech 1899–1905 firma vyráběla i elektrická akumulátorová vozidla, od osobních, přes omnibusy až po vozy užitkové.[1]
V roce 1908 Stoewer vyrobil model Stoewer G4. S tímto vozem firma slavila velký úspěch, celkově bylo postaveno 1 070 kusů. V roce 1910 jejich vozy vyráběla v licenci firma Mathis ve Štrasburku. V roce 1916 se rodinný podnik změnil na akciovou společnost Stoewer-Werke AG, vormals Gebrüder Stoewer. Šlo o firmu vyrábějící menší série luxusních vozů srovnatelných s automobily Horch a Mercedes.
V období let 1917 až 1926 vyráběl Stoewer i traktory.
V polovině 20. let 20. století firma představila novou řadu automobilů, označenou D. Zahrnovala typy D3, D9 a D10 se čtyřválcovými motory a D5, D6 a D12 se šestiválcovými motory. V roce 1921 vznikl speciální vůz označený D7, používající šestiválcový letecký motor vlastní konstrukce s výkonem 120 koní, což z něj činilo jeden z automobilů s nejvyšším výkonem té doby.
V roce 1928 začala společnost vyrábět vozy S8 a G14 vybavené osmiválcovými motory. Na začátku třicátých let představila špičkové typy své produkce: G15 Gigant, M12 Marschall a P20 Repräsentant, každý s osmiválcovým motorem s výkony od 60 do 120 koní a maximální rychlostí 130 km/h. Výroba těchto aut byla zastavena kvůli světové hospodářské krizi. Celkem však bylo těchto tří typů postaveno 2 500 kusů. V roce 1931 v důsledku krize firma Stoewer zkonstruovala jeden z prvních automobilů s předním náhonem – V5 s nízkým výkonem 25 koní a nejvyšší rychlostí 80 km/h. Byl to první sériově vyráběný vůz s předním náhonem v Německu.
Model pojmenovaný Greif Junior byl totožný se stejnojmenným typem automobilky Röhr, stavěným v licenci firmy Tatra (model 75), kterou Stoewer roku 1935 převzal a dostal se tak ke konstrukci vozu se vzduchem chlazeným motorem a s výkyvnými polonápravami na trubkovém páteřním rámu. Vyrobeno bylo 306 vozů. Spolu s vylepšeným modelem Stoewer Greif ("luftgekühlt") se v letech 1935–1939 postavilo 4000 Greifů.[1] Následující typ V8 Greif byl postaven jako poslední model navržený osobně B. Stoewerem ml., než r. 1935 odešel k Oplu.
Posledními civilními vozidly vyráběnými firmou Stoewer byly vozy řady Arkona a Sedina. Se začátkem války začala společnost Stoewer vyrábět vojenská vozidla pro Wehrmacht, například LEPkW (Leichter Einheits-Personenkraftwagen), jehož bylo vyrobeno 11 000 kusů. Koncem války firma v licenci NSU vyráběla i SdKfz 2. Po skončení války připadl Štětín Polsku a historie úspěšné firmy Stoewer skončila. Továrna byla zkonfiskována, Rudá armáda zabavila zbývající vybavení a stroje byly odvezeny do Sovětského svazu. V Polytechnickém muzeu v Moskvě se nachází jediný dochovaný automobil Grosser Motorwagen.
Do současnosti se dochovalo okolo dvou set vozů Stoewer. Jednu z největších sbírek výrobků továrny Stoewer, včetně jízdních kol, šicích a psacích strojů i sedmi automobilů shromáždil štětínský rodák Manfried Bauer. Od roku 2019 jí vlastní a vystavuje Muzeum Techniki i Komunikacii ve Štětíně.[2]
Osobní automobily
[editovat | editovat zdroj]| Typ | Období výroby | Počet válců, typ motoru | Objem | Výkon | Max. rychlost |
|---|---|---|---|---|---|
| 10 PS | 1901–1902 | 2 | 1527 cm³ | 18 koní (13,2 kW) | 50 km/h |
| 8/14 PS | 1902–1905 | 2 | 1527 cm³ | 14 k (10,3 kW) | 50 km/h |
| 20 PS | 1904–1905 | 4 řad. | 7946 cm³ | 45 k (33 kW) | 85 km/h |
| P4 (11/22 PS) | 1905–1910 | 4 řad. | 3054 cm³ | 22 k (16,2 kW) | 70 km/h |
| P2 (9/12 PS) | 1906–1907 | 2 | 2281 cm³ | 16 k (11,8 kW) | 55 km/h |
| P4-1 (24/36 PS) | 1906–1910 | 4 řad. | 5880 cm³ | 40 k (29 kW) | 80 km/h |
| P6 (34/60 PS) | 1906–1911 | 6 řad. | 8820 cm³ | 60 k (44 kW) | 95 km/h |
| G4 (6/12 PS) | 1907–1911 | 4 řad. | 1500 cm³ | 12 k (8,8 kW) | 60 km/h |
| PK4 (11/20 PS) | 1909–1912 | 4 řad. | 2544 cm³ | 20 k (14,7 kW) | 70 km/h |
| C1 (6/18 PS) | 1909–1915 | 4 řad. | 1546 cm³ | 18 k (13,2 kW) | 70 km/h |
| B1 (6/16 PS) | 1910–1912 | 4 řad. | 1556 cm³ | 16 k (11,8 kW) | 65 km/h |
| B6 (9/22 PS) | 1912–1914 | 4 řad. | 4900 cm³ | 45 k (33 kW) | 95 km/h |
| C2 (10/28 PS) | 1913–1914 | 4 řad. | 2412 cm³ | 28 PS (20,6 kW) | 75 km/h |
| C5 (6/18 PS) | 1915–1919 | 4 řad. | 1546 cm³ | 15 k (11 kW) | 70 km/h |
| D2 (6/18 PS) | 1919–1920 | 4 řad. | 1593 cm³ | 18 k (13,2 kW) | 70 km/h |
| D6 (19/55 PS) | 1919–1921 | 6 řad. | 4960 cm³ | 55 k (40 kW) | 100 km/h |
| D7 (42/120 PS) | 1919–1921 | 6 řad. | 11160 cm³ | 120 k (88 kW) | 160 km/h |
| D3 (8/24 PS) | 1920–1923 | 4 řad. | 2120 cm³ | 24 k (17,6 kW) | 70 km/h |
| D5 (12/36 PS) | 1920–1923 | 6 řad. | 3107 cm³ | 36 k (26,5 kW) | 80 km/h |
| D9 (8/32 PS) | 1923–1924 | 4 řad. | 2290 cm³ | 32 k (23,5 kW) | 90 km/h |
| D12 (12/45 PS) | 1923–1924 | 6 řad. | 3107 cm³ | 45 k (33 kW) | 100 km/h |
| D10 (10/50 PS) | 1924–1925 | 4 řad. | 2580 cm³ | 50 k (37 kW) | 120 km/h |
| D9V (9/32 PS) | 1925–1927 | 4 řad. | 2290 cm³ | 32 k (23,5 kW) | 90 km/h |
| D12V (13/55 PS) | 1925–1928 | 6 řad. | 3386 cm³ | 55 k (40 kW) | 100 km/h |
| F6 (6/30 PS) | 1927–1928 | 4 řad. | 1570 cm³ | 30 k (22 kW) | 70 km/h |
| 8 Typ S 8 (8/45 PS) | 1928 | 8 řad. | 1999 cm³ | 45 k (33 kW) | 85 km/h |
| 8 Typ G 14 (14/70 PS) | 1928 | 8 řad. | 3633 cm³ | 70 k (51 kW) | 100 km/h |
| 8 Typ S 10 (10/50 PS) | 1928–1930 | 8 řad. | 2464 cm³ | 50 k (37 kW) | 90 km/h |
| Gigant G 15 K (15/80 PS) | 1928–1933 | 8 řad. | 3974 cm³ | 80 k (59 kW) | 110 km/h |
| Gigant G 15 (15/80 PS) | 1928–1933 | 8 řad. | 3974 cm³ | 80 k (59 kW) | 100 km/h |
| Repräsentant P 20 (20/100 PS) | 1930–1933 | 8 řad. | 4906 cm³ | 100 k (74 kW) | 120 km/h |
| Marschall M 12 (12/60 PS) | 1930–1934 | 8 řad. | 2963 cm³ | 60 k (44 kW) | 90 km/h |
| V 5 | 1931–1932 | 4 V | 1168 cm³ | 25 k (18,4 kW) | 80 km/h |
| V 5 Sport | 1931–1932 | 4 V | 1168 cm³ | 30 k (22 kW) | 100 km/h |
| R 140 | 1932–1933 | 4 řad. | 1355 cm³ | 30 k (22 kW) | 85–105 km/h |
| R 140 | 1933–1934 | 4 řad. | 1466 cm³ | 30 k (22 kW) | 85–105 km/h |
| R 150 | 1934–1935 | 4 řad. | 1466 cm³ | 35 k (25,7 kW) | 90–110 km/h |
| Greif V8 | 1934–1937 | 8 V | 2489 cm³ | 55 k (40 kW) | 110 km/h |
| R 180 | 1935 | 4 řad. | 1769 cm³ | 45 k (33 kW) | 105 km/h |
| Greif V8 Sport | 1935–1937 | 8 V | 2489 cm³ | 57 k (42 kW) | 120 km/h |
| Greif Junior | 1936–1939 | 4 boxer | 1484 cm³ | 34 k (25 kW) | 100 km/h |
| Sedina | 1937–1940 | 4 řad. | 2406 ³ | 55 k (40 kW) | 110 km/h |
| Arkona | 1937–1940 | 6 řad. | 3610 cm³ | 80 k (59 kW) | 120–140 km/h |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Muzeum Techniki i Komunikacii w Szczcinie. Jak bracia Stoewerowie wjechali do historii: Katalog stálé výstavy. [s.l.]: [s.n.], Rok vydání neuveden. Str. 2. a 6. z 8 stran (nečíslováno). (polsky)
- ↑ Muzeum Techniki i Komunikacji - Zajezdnia Sztuki w Szczecinie - - Stoewer - jakość ze Szczecina. Lata 1858-1945.. muzeumtechniki.eu [online]. 2024-11-25 [cit. 2025-04-14]. Dostupné online. (polsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Die Geschichte der Stoewer-Automobile (Kohlhammer Edition, 1983) ISBN 3-17-007931-X
- Paul Keienburg (2006): Pionier aus Pommern: Stoewer V5, Deutschlands erster Serien-Fronttriebler. – Oldtimer Markt 8/2006 (S. 156–163)
- Halwart Schrader: Deutsche Autos 1885 – 1920, Band 1, Motorbuch Verlag, Stuttgart 2002, ISBN 3-613-02211-7,
- Werner Oswald: Deutsche Autos 1920 – 1945, Band 2, Motorbuch Verlag, Stuttgart 1996, ISBN 3-87943-519-7,
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stoewer na Wikimedia Commons - Stoewer Museum
