Přeskočit na obsah

Titanit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Titanit
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecCaTiSiO5
Identifikace
Barvabílá, žlutá, hnědá, …
Vzhled krystalutabulky, prizmatické
Soustavajednoklonná
Tvrdost5–5,5
Leskskelný, mastný,
diamantový
Štěpnostdokonalá
Index lomunα = 1,840–1,950
nβ = 1,870–2,034
nγ = 1,943–2,110
Vrypbílý s nádechem
Hustota3,4–3,6 g ⋅ cm−3
RozpustnostHF H2SO4
Model krystalu titanitu

Titanit (Klaproth, 1795), chemický vzorec CaTiSiO5 je jednoklonný minerál.[1] Název dostal podle prvku, který obsahuje. Původní název titanitu sfén (což znamená klín, jenž je tvarem ve kterém se titanit vyskytuje nejčastěji) se dosud používá v klenotnictví pro opracované krystaly. V mineralogii jsou termínem sfén označovány především žlutozelené a jedovatě zelené titanity z alpských žil.

Akcesoricky se vyskytuje v magmatických (žula, pegmatit) a přeměněných (břidlice, rula, mramor) horninách. Perfektní krystalované ukázky jsou hydrotermálního původu z žil alpského typu. Při zvětrávání původní horniny se dostává do sedimentů.

Morfologie

[editovat | editovat zdroj]

Prizmatické a tabulkovité (podle {221}) krystaly. Zrnité, masivní i radiální agregáty. Časté jsou dvojčatné srůsty.

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 5–5,5, křehký, hustota 3,4–3,6 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {110}, lom nedokonale lasturnatý.
  • Optické vlastnosti: Barva: bílá, žlutá, hnědá, zelená, červná, černá. Lesk diamantový, skelný, mastný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý, s nádechem do červena.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Ca 19,25 %, Ti 18,16 %, Si 14,20 %, O 39,64 %, zbytek tvoří příměsi La, Ce, Pr, Nd, Sm, Al, Fe, F.
extrémně vzácný krystal Yttrotitanitu z typové lokality Bø v Norsku

Keilhauit je odrůda titanitu s až s 10% obsahem Y2O3 složky. Byl pojmenován na počest Norského geologa Prof. Baltazara Mathiase Keilhau. Byl objeven v roce 1841 a zprvu vykládán jako nový minerál, ovšem roku 1844 byl popsán po podrobném zkoumání dle Scheerera jako yttrotitanit, tedy odpovídá odrůdě Alsheditu.

Grothit je yttriem a cerem bohatá odrůda titanitu. Můžeme ho nalézt pouze na dvou lokalitách na světě, a to Amurskaya Oblast, Berezitovoe (Konstantinovskii) v Rusku, kde byl tento minerál poprvé nalezen na ložisku zlata nebo ve Švédsku na lokalitě Fjällbacka v provincii Bohuslän u obce Tanum.

Alshedit (též yttrotitanit) je pouze yttriem obohacená odrůda titanitu. Nalézt ho můžeme na mnoha lokalitách v Norsku, Švédsku, Austrálii a Rusku.

Podobné minerály

[editovat | editovat zdroj]

axinit

Parageneze

[editovat | editovat zdroj]

živce, chlorit, rutil, albit, křemen

Titanit byl po dlouhou dobu považován spíše pouze pro sbírkové účely. Ovšem po objevení naleziště v Madagaskaru se průhledné a pěkně zbarvené krystaly začaly používat jako drahé kameny (fasetové brusy, kabošony). Titanit má neobyčejný lesk a vnitřní odlesky při správném výbrusu převyšují diamant. Mohou se však zdát rozmazané kvůli dvojosému charakteru krystalu. Je velmi měkký a tak se používá do méně exponovaných šperků. Používá se také pro zisk titanu a může být použit jako pigment.

Naleziště

[editovat | editovat zdroj]

Akcesorický minerál.

  1. KORBEL, Petr; NOVÁK, Milan. Encyklopedie minerálů. Čestlice: Rebo Productions, 1999. 296 s. ISBN 80-7234-114-6. S. 206. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]