Lev XII.

Lev XII.
Jeho Svatost; Lev XII.
	252. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	28. září 1823
Uveden do úřadu	5. října 1823 (korunovace)
Pontifikát skončil	10. února 1829
Předchůdce	Pius VII.
Nástupce	Pius VIII.
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	4. června 1783
Biskupské svěcení	24. února 1794 ; světitel Enrico Benedetto Stuart ; 1. spolusvětitel Antonio Felice Zondadari ; 2. spolusvětitel Antonio Felice Zondadari
Kardinálská kreace	8. března 1816 ; kreoval Pius VII.
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	titulání arcibiskup v Tyru (1794–1816); apoštolský nuncius v Německu (1794–1804); arcibiskup diecéze Senigallia (1816); kardinál-kněz u Panny Marie v Trastevere (1816–1823); prefekt římské kurie (1820–1823); arcikněz baziliky Santa Maria Maggiore (1821–1823);
Osobní údaje
Rodné jméno	Annibale Francesco della Genga
Datum narození	22. srpna 1760
Místo narození	Genga nebo Spoleto, Papežský stát
Datum úmrtí	10. února 1829; (ve věku 68 let)
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
	Seznam papežů nosících jméno Lev; multimediální obsah na Commons; citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev XII. (vlastním jménem Annibale Francesco Clemente Melchiorre Girolamo Nicola della Genga 22. srpna 1760 zámek La Genga u Spoleta – 10. února 1829 Vatikán) byl italský duchovní, papež katolické církve od 28. září 1823 do své smrti roku 1829.^[1]

Život

Lev XII. se narodil se do italské hraběcí rodiny. Studoval v Římě a vysvěcen na kněze byl v roce 1783. O devět let později se stal sekretářem papeže Pia VI. Od roku 1793 byl církevním právníkem arcibiskupa z Tyru a v roce 1794 byl povolán jako papežský vyslanec ke dvoru v Kolíně nad Rýnem. Po obsazení Porýní francouzským vojskem působil v Mnichově, kde byl v letech 1795–1796 vyslancem. Roku 1814 odešel jako papežský vyslanec do Paříže, odkud roku 1816 nastoupil do úřadu biskupa v Senigallii a byl jmenován kardinálem. V roce 1820 byl jmenován generálním vikářem arcibiskupské diecéze v Římě. 28. září 1823 ho konkláve zvolilo papežem.

Lev XII. vyhlásil jubilejní Svatý rok 1825, který byl pro duchovní klima v Itálii poměrně úspěšný (přivedl do Říma půl milionu poutníků), ale zároveň se zostřil boj proti světským radovánkám. Papež zakazoval karnevaly, plesy a omezoval vstup do hospod (alkohol se některým lidem směl nalévat jen zamřížovaným okénkem na ulici). Krvavě potlačil hnutí karbonářů, nařídil i dvě veřejné popravy gilotinou a mnohé doživotní politické tresty. Kritici jej charakterizovali slovy: Velký postavou, ale malý duchem.^[2]

K jeho krutým omylům patřil v roce 1824 zákaz očkování proti neštovicím.^[3] Připisuje se mu citát: „Chiunque procede alla vaccinazione cessa di essere figlio di Dio: il vaiolo e un castigo voluto da Dio, la vaccinazione e una sfida contro il Cielo.” (Kdokoliv se podrobí očkování, přestává být synem Božím. Neštovice jsou trest z vůle Boží, a očkování je rouháním proti nebi).

Vnitropolitické působení Lva XII. s konzervativní zpátečnickou politikou se pro církevní stát v následujících desetiletích stalo zátěží a napomohlo zničení Papežského státu v rámci italského sjednocení.

Papež Lev XII. zemřel v Římě 10. února 1829 a pohřben byl v Bazilice svatého Petra proti oltáři sv. Řehoře Velikého.

Odkazy

Reference

↑ Archivovaná kopie. www2.fiu.edu [online]. [cit. 2015-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-09.
↑ Claudio Rendina: Příběhy papežů. Praha 2005, s. 610.
↑ 2000 Jahre Kirchen- u. Papstgeschichte, Zeittafel, zusammengestellt von Karl Veitschegger, österreichischer Theologe. www.marien-kirchenarchiv.de [online]. [cit. 10-02-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-01-2008.

Literatura

Claudio Rendina: Příběhy papežů. Volvox Globator Praha 2005, s. 606–610.
Artaud de Montor: Histoire du Pape Léon XII. 2 Bände, 1841
Schmidlin I, S. 367–474
M. Rossi: Il conclave di Leone XII. Lo Stato Pontificio e l'Italia all'indomani del Congresso di Vienna. 1935
EC VII, 1156–1158
LThK. Band VI, S. 952–953
Kelly: Reclams Lexikon der Päpste. 1988, S. 322f.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev XII. na Wikimedia Commons
(anglicky) Lev XII. (Catholic Encyclopedia)

Papež
Předchůdce: Pius VII.	1823–1829 Lev XII.	Nástupce: Pius VIII.

[1] Archivovaná kopie. www2.fiu.edu [online]. [cit. 2015-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-09.

[2] Claudio Rendina: Příběhy papežů. Praha 2005, s. 610.

[3] 2000 Jahre Kirchen- u. Papstgeschichte, Zeittafel, zusammengestellt von Karl Veitschegger, österreichischer Theologe. www.marien-kirchenarchiv.de [online]. [cit. 10-02-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-01-2008.

[1]

[2]

[3]

Papežové

Seznam papežů

1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.

5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.

9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.

13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.

17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František Lev XIV.

Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.