Přeskočit na obsah

Selenoly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obecný strukturní vzorec selenolu

Selenoly jsou organické sloučeniny obsahující funkční skupiny -SeH a patřící tedy mezi organoselenové sloučeniny;[1] příkladem může být aminokyselina selenocystein.

Struktura a vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Selenoly mají podobnou strukturu jako thioly, ale vazba C-Se je s průměrnou délkou 196 pm přibližně o 8 % delší. Úhel C-Se-H je blízko 90°. Na selenu se nacházejí téměř výhradně orbitaly p. Vazebná energie je nižší než u S-H, což vede ke snadnější oxidovatelnosti selenolů a jejich využitelnosti jako zdrojů vodíku v přenosových hydrogenacích. Vazba Se-H se vyznačuje nižší disociační energií než S-H; například u benzenselenolu má hodnotu 326 kJ/mol, zatímco u benzenthiolu 368 kJ/mol.

Selenoly jsou přibližně 1000krát silnějšími kyselinami než thioly: pKa methanselenolu je 5,2, zatímco u methanthiolu 8,3. Deprotonacemi selenolů vznikají selenolátové anionty, RSe, které jsou zpravidla silnými nukleofily a na vzduchu se rychle oxidují.[2]

Teploty varu selenolů bývají v důsledku většího zapojení van der Waalsových sil vyšší než u odpovídajících thiolů. Těkavé selenoly mívají silný zápach.

Použití a výskyt

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Organické sloučeniny selenu.

Využití selenolů je v důsledku jejich toxicity a citlivosti vazeb Se-H omezené. Selenoláty mají využití v organické syntéze.

L-selenocystein, přírodní selenol

Biochemický význam

[editovat | editovat zdroj]

Selenoly se účastní několika biologických procesů. Selenolové skupiny jsou součástmi aktivních míst tří enzymů nalezených u savců: glutathionperoxidázy, jodthyronindejodázy, a thioredoxinreduktázy; selenoly v těchto enzymech jsou součástí esenciální aminokyseliny selenocysteinu.[2] Selenolové skupiny zde slouží jako redukční činidla, která se oxidují na deriváty kyseliny selenenové (RSe-OH), posléze redukované enzymy obsahujícími thioly. Methanselenol (CH3SeH), získatelný v laboratoři působením bakteriální methionin gama lyázy na selenomethionin, má protinádorové účinky, podobně jako několik dalších organických sloučenin selenu.[3][4][5]

Prekurzory methanselenolu se zkoumají pro možné využití při prevenci nádorů a při jejich léčbě; methanselenol je pro tyto účely biologicky aktivnější látkou než ethanselenol (CH3CH2SeH) nebo propan-2-selenol ((CH3)2CH(SeH)).[6]

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Selenoly se obvykle připravují reakcemi organolithných nebo Grignardových činidel s elementárním selenem;[7] například benzenselenol se získává z fenylmagnesiumbromidu a selenu, kde po provedení této reakce následuje okyselení:[8]

Další možností je alkylace selenomočoviny a hydrolýza. Selenoly lze rovněž vytvořit redukcemi diselenidů a protonací vzniklých selenolátů:

2 RSe-SeR + 2 Li+[HB(CH2CH3)3] → 2 RSe−Li+ + 2 B(CH2CH3)3 + H2

RSe−Li+ + HCl → RSeH + LiCl

Dimethyldiselenid se v buňkách snadno redukuje na methanselenol.[9]

Selenoly se oxidují na diselenidy, sloučeniny obsahující vazby Se-Se; například reakcí benzenselenolu s bromem vzniká difenyldiselenid:

2 C6H5SeH + Br2 → (C6H5Se)2 + 2 HBr

Za přítomnosti zásad jsou selenoly alkylovány na selenidy, například methylací methanselenolu vzniká dimethylselenid.

Bezpečnost

[editovat | editovat zdroj]

Organoselenové sloučeniny působí jako kumulativní jedy.[10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Selenol na anglické Wikipedii.

  1. Damiano Tanini; Antonella Capperucci. Synthesis and Applications of Organic Selenols. Advanced Synthesis & Catalysis. 2021, s. 5360–5385. doi:10.1002/adsc.202101147. 
  2. a b L. Wessjohann; A. Schneider; M. Abbas; W. Brandt. Selenium in Chemistry and Biochemistry in Comparison to Sulfur. Biological Chemistry. 2007, s. 997–1006. doi:10.1515/BC.2007.138. PMID 17937613. 
  3. H. Zeng; M. Briske-Anderson; M. Wu; Mary Pat Moyer. Methylselenol, a Selenium Metabolite, Plays Common and Different Roles in Cancerous Colon HCT116 Cell and Noncancerous NCM460 Colon Cell Proliferation. Nutrition and Cancer. 2012, s. 128–135. doi:10.1080/01635581.2012.630555. PMID 22171558. 
  4. A. P. Fernandes, M. Wallenberg, V. Gandin, S. Misra, C. Marzano, M. P. Rigobello, S. Kumar, M. Björnstedt. Methylselenol Formed by Spontaneous Methylation of Selenide Is a Superior Selenium Substrate to the Thioredoxin and Glutaredoxin Systems. PLOS ONE. 2012, s. e50727. doi:10.1371/journal.pone.0050727. PMID 23226364. Bibcode 2012PLoSO...750727. 
  5. C. Ip; Y. Dong; H. E. Ganther. New Concepts in Selenium Chemoprevention. Cancer and Metastasis Reviews. 2002, s. 281-289. doi:10.1023/a:1021263027659. PMID 12549766. 
  6. A. Zuazo; D. Plano; E. Ansó; E. Lizarraga; M. Font; J. J. Irujo. Cytotoxic and Proapototic Activities of Imidoselenocarbamate Derivatives Are Dependent on the Release of Methylselenol. Chemical Research in Toxicology. 2012, s. 2479-2489. doi:10.1021/tx300306t. PMID 23043559. 
  7. Hans J. Reich. Functional group manipulation using organoselenium reagents. Accounts of Chemical Research. 1979, s. 23. doi:10.1021/ar50133a004. 
  8. D. G. Foster. Selenophenol. Organic Syntheses. 1944, s. 89. Dostupné online. doi:10.15227/orgsyn.024.0089. 
  9. C. Gabel-Jensen; K. Lunøe; B. Gammelgaard. Formation of methylselenol, dimethylselenide and dimethyldiselenide in in vitro metabolism models determined by headspace GC-MS. Metallomics. 2010, s. 167-173. doi:10.1039/b914255j. PMID 21069149. 
  10. M. Rayman. Selenium and human health. The Lancet. 2012, s. 1256-1268. Dostupné online. doi:10.1016/S0140-6736(11)61452-9. PMID 22381456. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]