Verlan

Verlan je rozšířený francouzský argot, způsob vytváření slov na základě prohození slabik. Často je prohození doprovázeno i dalšími fonetickými změnami a výsledné slovo bez znalosti není srozumitelné. Samotné slovo „verlan“ je verlanizovaná forma (fr. forme verlanisée) slova (à) l'enver, „naopak“.

Historie

Metateze mají ve francouzštině dlouhou tradici. Již ve středověkém románu Tristan a Isolda se mění jméno titulního hrdiny na „Tantrise“. Častěji se přesmyčky objevují v novověku, například nápoj verjus, který je přesmyčkou pro jus vert, „zelená šťáva“. V 19. století se rozšiřilo využití přesmyček pro vytváření argotu v prostředí francouzských věznic. Tam se vedle toho zároveň uplatňoval řeznický argot zvaný louchébem, který první souhlásku slova nahrazuje hláskou l a nakonec slova přidá slabiku začínající původní souhláskou. Tak z boucher [buše] „řezník“ vzniklo „l-ouché-bem“ [lušebẽ] a z jargon „largonji“ (alternativní označení).

Používání verlanu se zpopularizovalo ve 2. polovině 20. století. Objevil se nejdříve v detektivkách, později v populární kultuře, např. Renaudovo album Laisse béton, doslova „nech beton“ místo Laisse tomber „nech to být“ (doslova „spadnout“), nebo filmová série Prohnilí, která v originále není Les Pourris, ale verlanovské Les Ripoux. Další popularizaci přinesla od konce století jeho užívání v hip hopu a rapu. Právě posluchači této hudby z řad předměstské mládeže jsou považováni za typické uživatele verlanu. Běžná slova verlanu se však postupně stala srozumitelná pro široké vrstvy Francouzů.

Princip tvorby slov

Slovo se často nejdříve upraví, aby bylo tvořeno nejčastěji dvěma slabikami, např. zkrácením slova o slabiku nebo naopak přidáním samohlásky na konec. Takto vzniklé slabiky (nebo slabika a dvojslabika) si vymění postavení. Výsledek se v případě potřeby upraví, aby se lépe vyslovoval či se zkrátil o koncovou samohlásku. Až na výjimky se úprava provádí na základě zvukové podoby slova, nikoli pravopisu.

Příklady:

femme → meufe („žena“), mec → keum („chlap, týpek“)
mère → reum („matka“), frère → reuf („bratr“)
flic → keuf („polda“)
[Amé]ricain → cainri
bonjour → jourbon („Dobrý den“)
métro → tromé, café → féca

Dvojitý verlan jsou slova, která vznikla opakováním principu: femme → meuf → feumeu, Arab → beur → reubeu

Externí odkazy

BACHMANN, Christian; BASIER, Luc. Le verlan : argot d'école ou langue des Keums ?. Mots. Les langages du politique. 1984, čís. 8, s. 169–187. Dostupné online. (francouzsky)